Dnes je neděle, večer jsem toho měla po Ohavči, po večerním vaření a 5 automatkách od sousedky vydatné pomoci Petra ležícího na gauči jsem toho měla plný zuby i ráno. Dodělala jsem karboše do svíčkové, po sobě si umyla nádobí, uklidila a už po 12 hodině jsem vyrazila směr Ohaveč. Mamča s babičkou tam totiž tentokrát zůstali i přes neděli, protože ořechy stále padají a koncem příštího týdne má být ošklivo, tak aby se co nejvíce práce za hezčího počasí. Kortouče si stojí nedělně a neděle jest. Vyrážela jsem tak brzo, protože tam za námi měla přijet moje sestřenice Janička se svou rodinou, měli cestu do Pardubic na hokej, tak při té dálce co to mají k nám, je to z Pardubic do Jičína už je to kousek tak se zastavili na návštěvu, čímž nás mooooc potěšili. Janička je takový můj andílek, a ta dálka mezi námi mě připadá nekonečná. Fotku jsem dávat nebudu, jsem ráda, že byli ochotni udělat skupinku, když se tak neradi fotí, abychom si pak za pár let mohli říct.. to jsme byli ještě mladí a hezcí :o)))) Úžasně jsme si to úžili, Maruška jako už velká dáma dostala od nich kabelku, zatím chlupatou a byla pojmenována po jejich chlupatém zlatíčku Vinky a nějaké „doboty“ jak říká Maruška. Byla jsem táák ráda a my všichni, že jsme je viděli. Jak se říká, bylo to krásné, ale krátké. Vyrazili směr Pardubice v půl 4.
Pak jsme mrkli na hlavní závod Velké Pardubické a šli sbírat ořechy. Přemýšlela, jsem jen jestli uspat Marušku. Myslela, jsem že mi usme v autě cestou do Ohavče, vyrazila jsem jak jsme psala, dřív jenže co se mi nestalo víc jak rok, jak jsem pospíchala, natěšená na tu naší rodinku, tak jsem nechala doma foťák, a bež toho to jaksi nejde…..a vůbec, když přijedou takový poklady :o) Volala jsem Petrovi, jestli by se s ním nepostavil do dveří dolů, že ho prozvoním až vyrazím ze sídliště, kam jsem jela pro taťku. Zvonila jsem snad 5 minut, vím že mu telefon huláká jak blázen Sparťanskou hymnu, nezvedl mi to. Tak jsme to vzala k baráku, na tu minutku zastavila přímo u vchodu. řekla Marušce, že maminka hned přijde a zamkla ji v autě. Vyletěla jsem nahoru, čapla foťák, akorát jsem přistihla Petra, jak štrachá v ložnici v koutě, kde mám krabice s věcmi, co se nevešly do skříně a ty co mám roznošené, jak střídám oblečení na doma a na ven….tvrdil mě že neštrachá, ale v tom koutě nemá nic. Já vím že štrachá, už objevil tolik zbytků alkoholu, které jsem vždy schovala , třeba když odešla návštěva, aby bylo, když někdo někdy přijde, protože ať se z flašky vypila decka, nebo tam decka zbyla, vždycky uviděla ta flaška dno, díky Petrovi, když jsem ji neschovala. A ač jsem ji schovala vždy na neskutečný místa, vždy to našel. A nebyly to jen flašky, bylo to jídlo i peníze, co měla třeba Maruška od někoho, a když to našel, tak to vždy vypil sněd, utratil a nepochopil, že to schovávám, právě před ním, protože říct, nepij to, aby bylo když někdo přijde. Nejez to, budu z toho vařit oběd, nebo je to Marušky, že peníze neschovávám před zloději,ale před ním….nepochopí. To jsem se rozepsala, no ale vlasně je to u dobře, je to přece jek kronika a já chci aby z ní Maruška pochopila, proč její táta s ní není každý den, že za to může jen on a já maximálně v tom, že jsem si nenechala …… na hlavu. Tak jsem ho tedy načapala, vlastně mě to ani nepřekvapilo, na druhou stranu to podpořilo můj vztek, že doma s ničím nepomůže, jen nabídl umýt nádobí ve chvíli, kdy už jsem ho měla skoro umyté a pak čeká až odejdu a štrachá….aby našel kapku alkoholu, peníze…. ble
Byl to mžil, letěla jsem zpět, Marušky byla v autě sama tak max.5 minut, ani ne. Bylo půl jedné, vlítla jsem na penzínu pro štamprdle benzínu za 200 a na nákup do Penny, mamča potřebovala v Ohavči nutně chleba a my šťávu. To jsem zmákla za půl hodinky, v jednu už jsem byla na sídlišti pro taťku. Myslela jsem, že Maruška usne v autě, že vydrží do Penny, protože tam bych ji už v autě nechat nemohla. jenže pak byla šťastná, že „děda s náma“ chtěla ho držet za ruku, to žekne „pacinu“ a tak neusnula.
Tak jsem ji zkusila nechat, říkala, jsem si, že když usne teď v pět tak nebude moct večer usnout. že to zkusíme. Byli jsme posbírat ořechy, Maruška se sice občas trochu zakručela, když sebou někde plácla, občas se trochu motala, jak byla unavená, ale jinak zlatíčko. Jen asi okolo 18h to začalo být hodně znát, China sebou 2 krát plácla a už plakala. tak ji vzali sebou do kuchyně a já šla dosbírat ořechy do zahrádky. V kuchyni ji dali večeři a jelikož ukazovala, že ji štípe zadeček, tak ji udělali lázeň ve škopku u kamen. Dosbírala jsem, mrkli jsme na večerníčka a já dostala nápad. Jak Marušku zná, .když je takhle zralá tak mě usne v autě a jelikož nespala v poledne, tak se určitě už neprobere. Tak jsem ji navlíkal už plínku než jsme vyjížděli, převlíkla jsem ji do čistých věcí, přesně jak jsem předpokládala. Zavrčel motor a Maruška byla tuhá. Doma jsem ji akorát svlíkla do punčošek a bodýčka a dal do postýlky.
Jen tak cestou pro ořechy…..
Když se suší malé botky na kamnech…..
0 komentářů:
Okomentovat