Je neděle v Jičíně je posvícení. U našich symbolicky upekli kachnu a pozvali nás na oběd. Maruška už se richtovala na oběd. Přinesli ji její kbelík, ale přinesli jí ho k židli normálně, dírou nahoru. Maruška hned hlásila „belík, obráceně“ Hned si ho srovnala, přistrčila k židli a honem se na něj narychtovala. těšila se na dědovu nudlovou polívku a na maso.
Po obědě nedělní káva. Naše starostlivá maminka Maruška dává čůrat Páju na svůj nočník.
Odpoledne jsme šli k rybníku. jelikož byl tentokrát s námi Petr, sice nejdřív říkal, ze se mu nechce, ale pak si to rozmyslel. Mám pocit, jestli se v něm něco nehnulo, když si na blogu jak zní to co vyvádí, nevím. Jelikož byl s náni, mohla jsem vlézt tam kam s Maruškou nemůžu, dolů k povodňové hrázi. Bylo zrovna krásné světlo.
Tyhle fotky jsme vyfotila i klasicky, aby byly vidět i obličeje, ale pak jsem si přeštěpovala foták, by mě z toho vylezly siluety, líbí se mi to víc a…… silueta nemusí znamenat konkrétní osobu, může znamenat někoho kdo nás má doopravdy rád, kdo to jenom neříká, kdo to s námi prožívá a ne jenom náhodou, když se mu chce. Teda Petr to dělá, taky jen když se mu chce, jen se mu chce čím dál méně, dřív mě nepustil samotnou ani s košem, měla jsem ho stále v patách a teď ho kolikrát nevidím jak je den dlouhý….a nechybí mi to. U rybníka chtěl pak tady honem, domů, a moc se mu nepozdávalo, že se máme ještě stavovat na hřišti….
Maruška mi z tohohle okýnka koukala a stihla utéct směrem ke klouzačce, ale jasně je tam vidět přistup. U pravého kraje to malé modré je Petr a už se klepe, abychom z toho hřiště šli. Já mam s Maruškou bývám někdy i 2 hodiny, spojíme to s procházkou, rybníkem. On po 5 sklouznutích by chtěl už jít….
Uletět…..
Nazpět jsme ještě pribrzdili u našich, protože se na Marušku těšila teta Maruška, která tam mezi tím přišla, Petr tam byl jak mílius. Jen co jsme dorazili domů, zas z něčeho chytil nerva, už ani nevím z čeho, jak píšu zpětně nějak v sebeobraně vlastního klidu zapomínám…. Je vidět jak se přetvařuje, samotnému mu bude líp… Píšu zpětně, protože Maruška se vzbudila v půl 10 a plakala a nebyla k utišení, byl to ten stav, kdy sama neví co chce, většinou když se pak pořádně vzbudí. tak pak řekne co chce. Dnes ne, brečela až do půlnoci. Občas říkala, že jí bolí „butička“ myslela jsem, jestli to nebude zánět močových cest, že bychom ráno došli k Mudr. o půlnoci usnula, možná už vysílením. Ale ráno zas veselé dítko, tak jsme nikam nešli.
Šťastnej výraz při večerníčku...
0 komentářů:
Okomentovat