Pondělí, Petr ještě vyspával a já ustrojila Marušku a vyrazili jsme do města. První zastávka byla u mé obvodní doktorky kde jsem prosila o doporučení k psychologovi páč jsem měla pocit, že to přestávám zvládat. Potřebovala jsem si popovídat o tom, jak to zvládat. Doktorka mi řekla, že ho vůbec nepotřebuju, že jsem zdravá, že toho psychologa potřebuje on. Napsala mi papír na toho mého monokla a předepsala prášky na tlak. Pak jsme se stavili v pekárně pro rohlíčky, to musí být. Maruška miluje jejich kupování. Pak zatáčkou doleva k dětské doktorce. Papír mi napsat nemohla, protože slova ji nestačí, může psát až uvidí konkrétní modřiny a podobně. Tož to bylo na jiných faktorech, protože na tohle čekat teda nebudu. Od doktorky jsem zajela k naší sociální pracovnici, co s námi řešila přidělení Marušky do péče. Byla jsem ji vysvětlit situaci. Říkala jsem ji o tom, jak jsem tu byla žádat o byt a že jsem žádost ještě neodevzdala, protože s tím jak byl Petr doma tak ji nebylo možné vyplnit. Koukal by mi přes rameno a pro pravdu by se vztekal. Ona mi řekla, ať jí určitě přinesu dnes, nevěděla jsem zda Petr půjde do práce, nebylo to jisté, když byl v 1 ráno ještě namazanej. Tak jsem zvolili variantu, že když zůstane doma, tak to vyplním odpoledne u ní, a když do práce půjde, vypíšu to, až Maruška bude po obědě spát. Cestou od ní jsem se stavila u Paní Šolcové zeptat, jestli Petr přinesl alespoň%n nějaké peníze na ten nájem. Řekla, že ne, že na to čeká. Tak jsem ji vysvětlila situaci. Ona mi na to řekla, že máme tedy zaplacený nájem do konce měsíce a tak se musíme do té doby vystěhovat. Slíbila mi, že mi eventuelně vypíše i ten papír s tím, do kdy máme zajištěné bydlení. Když jsme byli na úřadě, volala mi Martina , že obcházejí s Týnkou školky, kvůli přihláškám, tak jsme holky potom odlovili na náměstí a šli jsme obcházet školky. Stihli jsme 2, čas letí tak abychom řešili pomalu zápis. Je takových dětí, abychom sehnali místo. Holkám se ve školce moc líbilo, hned by tam chtěly zůstat. Tahle fotka vznikla když jsem s nimi čekala před školkou u kina. Kam Martina vlezla hlavními dveřmi a šla se poptávat. Do té druhé školky, už jsme šli zahradou kde byli děti, tam už se holkám tak líbilo. Týnka dokonce brečela, že tam chce zůstat. Pak jsem zamíchala a upekla k obědu palačinky. Petr po mě chtěl z Maruščinýho konta vybrat 5000 na nájem. X krát jsem mu musela opakovat, že prostě ne. Na to konto posílal peníze z melouchu, když byl na pracáku, aby se z něho mohlo brát, když bude nutné, a zbytek se bude nechávat pro Marušku. Musela jsem to xx krát opakovat, že ty peníze bych vybrala, kdyby byly na něco hodně potřeba, ale na to, aby je prochlastal a pak je z toho Maruščinýho konta chtěl, tak to neudělám.. to neudělá žádnej člověk se zdravým rozumem. Řekla jsem mu i to, co říkala paní Šolcová o tom nájmu, tím to pochopil…. prosil mě dlouho, že ještě jednou, naposled, že na 100% to bylo naposledy. řekla jsem mu, že o těch 100% a o těch slibech jsem to slyšela už tolikrát, že by mě museli rozsekat prsty na rukách a ještě by mě nestačily. Tak to nakonec pochopil a naštvaně šel shánět ubytovnu….
Když Maruška spala, sepsala jsem tu žádost o byt, hodila holkám do placu a hodná Siťa, hlava pomazaná a slohový genius mi to perfektně a lépe přepsala. Vždy jsem byla ve slohu ve škole nejlepší, ale jsem teď z toho všeho tak utahaná a vyčerpaná, že prostě v tom byl trochu zmatek. Vytiskla jsem to a mastili jsme s Maruškou na úřad. Tak s ní bylo rošambo. Když jsme tam byli dopoledne hrála si tam s medvědem a pejskem. Pak ji paní říkala, že tam na mi počkají do odpoledne. Odpoledne jsme tam přišli a chvíli trvalo, než paní vyřídila ty před námi. Maruška jim tam neustále ťukala na dveře a říkala mě, že „méďa a pejsek čekají“ pak v jednou nestřeženém okamžiku se ji povedlo otevřít i dveře a už se tam cpala. pak se mi konečně povedlo odvést pozornost, a Maruška si zas pro změnu našla zálibu v běhu po dlouhé chodbě, to jsem se naběhala :o))) Paní vyšla ven a šli jsme hned dolů za pánem co má na starosti ty byty. nejdřív si na nás nepamatoval, prý co po něm chceme ,ale nakonec s vzpomněl a hned věděl, jak moc zle je a vylíčili jsme mu, že je ještě hůř, jak říkal, že ať pak přijdem. A hůř bylo…. Potom jsme šli k našim, bylo už okolo páté hodiny. Původně bylo v plánu jít krmit kačeny,ale rybník byl ještě vypuštěný po sobotním výlovu. Na ten jsem chtěla jít, aby Maruška viděla „rybiky“ ale moje zlatá Bára dostala přednost, potřebovala pomoc když nakonec to dopadlo všechno jinak….
Tady Maruška před odchodem domů zkouší botky a bundu z nadílky od Báry :o) je to ženská. Jakmile jsme ji navlíkli bundu, letěla za prababičkou a volala „bundu mám“ a pak zas letěla „boty mám“ a pak to nechtěla sundat, tak jsem ji jen navlíkla tepláčky a šla takhle domů. Hlásila stále „bundu , necháme, moje“
0 komentářů:
Okomentovat