26.1.2008 Ochranka

Ráno jsme vstali dali si ranní kávu, já dopoledne vytřídila CD a DVD já jich měla banánovou krabici a Petr krabičku , neb je střádám už 10let, dokud jsme neměla Marušku a byla sama živila jsem stojan na CD mým milovaným folkem a country. Kupovala jsem 1-3 cdčka měsíčně. Za chvíli byl oběd Maruška ho slupla celý a to i včera. Po probuzení po obědě jsme si dali kávičku a mamča vyrazila s Maruškou do Lídla, a já nadále zoufale sháněla někoho, kdo by se mnou šel do bytu, po včerejšku už jsem se tam sama bála. Po několika telefonech, neb zas tolik znáných nemám, nebo alespoň takových, kteří se Petra nebojí nemám. Nebo neměli čas. Nakonec jsem sehnala Honzíka Kaňku. Nechtěla jsem po něm nic, jen aby tam se mnou byl jako ochranka. nakonec se přidal i Vlastík, soused přes dveře je sám a s Honzou se znají, tak jsme povídali ve 3třech, Někdy i ve 4řech…. Petr byl doma totiž, ale střízlivý a v klidu podepsal i papír od paní Šolcové. Dokonce i trochu pomohl. Zalepit 2 krabice, vynést tříděný odpad, který se hromadil.. no já ekolog :o))) Měl starosti kde bude od zítřka bydlet, když odevzdá klíče. Řekla jsme mu, to moje starost už není, kdyby se choval normálně, mohl bydlet do konce měsíce. Chtěl po mě tisícovku, že ztratil občanku. Dala jsme mu přesně stovku, kolik tento počin stojí, a zítra mu dám na autobus do Sobotky,prý snad sehnal bydlení u kamaráda dokonce měsíce. Sama už mám je 500kč a má ještě Marušce kupovat plínky, sice už má jen na noc, ale do konce měsíce nedají. kamarádovi muže zaplatit stravu až si vydělá. Honzík.. říkám mu tak proto, že o něm tak píše jeho sestra a já ho znám už taky dobrých 10let a to bylo ještě nedochůdně na základce :o))) mě pomohl nanosit věci dolů. Byla to tahle hromada, co jsem ten den odvezla. vyfotit v autě se to nedalo, tam nešel ani strčit foťák, jen já se vešla stěží za volant. Tak tohle se dá převézt Favoritem s přimontovanou s dětskou sedačkou. Petr vždy nadával, že mi z auta dělají náklaďák, dnes to teda vážně platilo. Ale jak jsem pobrala a promyslela ty věci, tak se do auta vešli. Bylo to jak stavebnice, naskládané za chvilku, ale do auta by se už vešel jen andulák, a ještě by se musel oškubat :o)))) Vzpomněla jsme si na Petra, jak mě vždycky nadával, třeba, že tohle se do auta nemůže vejít. tentokrát byl tiše, ani slovo, pro mě nezvyklé, Nedivím se mu jeho budoucnost je hodně nejasná, ale jí už se snažila dost dlouho a nikam to nevedlo, podělal si to celý sám…. když jsem tak vzpomínala na sklonku dne… Maruška se pořád po někom shání,, „kde je……“ a jmenuje, za ty 2 dny neřekla ani jednou „kde je táta“ Petr by štěkal, že jí to učíme, ale pravda to není, ona tu hlavičku má dost vyspělou na to, aby říkala , co si myslí a jak to cití. je to hodně smutné.. je mi Petra jako člověka líto, nezvládl své emoce, nezvládl své chtíče, své závislosti… Bohužel v rámci ochrany svého a Marušky zdraví, nemohu dělat nic….Podělal si to sám….

Jelikož jsem chtěla udělat co nejvíc, když jsem měla ochranku tak jsem dorazila domu tak pozdě jak to šlo, takže z Honzou který pak jen na noční, ještě byl tak hodný, že mi ještě zastavil na sídlišti (byl na kole) a já najednou koukám, že mi někdo leze do auta a on hodnej Honza mi přijel ještě pomoct vyložit ten náklad. Zatím taťka uspával Marušku v hlubokém kočárku, co je nechaný v kočárkárně. Takhle moc nám už vyrostla, takhle přečuhuje…..

Zrovna si říkám, že píšu málo hezkých příhod s Maruškou, ale skoro ji nevidím, neb musím balit, ale příhody jsou s Maruškou stále i tom vytížení je stíhám a dějí se, ale nevypisuju, mám moc práce a chci napsat co se děje , když je to špatný, aby jednou Maruška věděla, proč nevyrůstá se svým tátou, že toto bohužel nešlo a já jsem pro to udělala maximum, aby to tak nebylo, zbytého tátu měla.. bohužel….