Dopoledne jsme vyrazili do města pro rohlíky, protože odpoledne jsme měli v plánu jet do Ohavče. Stavili jsme na VZP konečně proplatit příspěvek na plavání. Vyrazili jsme na chvilku, tak jsme šli na lehko Maruška jen s kabelkou, co dostala včera od Janičky. Všem ukazovala , že má kabelku, no velká dáma a moc důležitá :o)))) Vzali jsme to zpátky a mě napadlo, se konečně podívat na to kolo, co objevila babička v bazaru, říkala mi to asi před 14 dny. Tak jsem tam dnes mrkla, měli ho dokonce už o 150kč levnější. Tak jsem se byla ještě mrknout u Součků kolik stojí nové a na kolik příjdou kolečka a jestli může Maruška mít rovnou kolo, přišlo mi zbytečné shánět ji tříkolku, když u kola dosáhne na šlapky a s přídavnými kolečky to má jako tříkolku. Paní Součková mi to odsouhlasila, že můžou od věku, kdy to zmáknou, že na jaře v pohodě, mají firmu s koly a jejich opravou už o revoluce. A hlavně jsem tam zjistila, že je kolo za méně než polovinu než nové a tohle bazarové je jak nové. Tak bylo rozhodnuto, byla jsem ho zamluvit, že nějaké dopoledne ho vyzvednu. A Ježíšek měl rozhodnuto. Pak jsme skočili ještě pro rohlíky. Po cestě jsme se stavili v bazaru „U dvou žabiček“ protože jsem Marušce potřebovala ještě jednu čepici, aby měla na střídání. Na zimní je ještě teplo, to by se jí kebulka upekla a na letní už je zima. A tu bílou má po každém Ohavči jak rochňo. Bylo veliké štěstí, že jsem se tam vydala, narazila jsem tam na krásné zimní botky, kotníčkové s kožíškem za 150kč, ještě k nim byl lístek na záruku, nové stály 800kč. Krásné, kvalitní, tam bude mít Maruška nožku jako v pokojíčku. Tak se mi ulevilo, že mám na zimu vystaráno, oblečení jsme podědili hodně, chybí jen sem tam něco, jako teď ta čepice, za kterou jsem dala v bazárku 30kč, ale v botkách máme díru, jedny sice máme, ale v zimě jsou rozmáchané raz dva, tak aby byly rezervní.
Maruška se po obědě vyspala, čapli jsme batoh a vyrazili k autu, jenže jsme neodjeli. Kontrolky svítily, ale motor nenaskočil. Odhadla jsme to na doždímanou baterku, už to udělala dvakrát takhle ze dne na den. Strejda Pepík byl tak hodný že si pro ní přijel, byl tam snad do 10 minut a odvezl si ji na nabití, s tím, že mi ji zítra cestou z práce doveze. Poslední autobus nám už ujel, že bychom jeli do Ohavče busem, sice by to bylo tak na hodinku a chlup , protože poslední otamtud jede v půl 6 té, ale že bychom pomohli mamče alespoň chvíli. Pěšky to bylo nereálné, copak cesta 2 krát 1 hodinka, ale nazpátek už je tma a já neměla v provozu blikačku. Tak jsme šupli domů batoh, vzali si do batůžku jen pití a vyrazili do bazaru pro kolo, že procházkou ho doneseme na sídliště, nebude nás hnát čas jako kdyby to bylo dopoledne. Koupili jsme v bazaru kolo, Maruška chtěla hned nastoupit, tak do krámu k Součkovým jsem ji vezla na něm, byla nadšená. Tam jsme zrovna koupili ta kolečka a Ježíšek měl nákupy odbyté. Letos naposledy se to dá udělat s Maruškou, za rok už budeme tutlat :o)))) Pak jsme se vydali k sídlišti. Kus se vždy Maruška vezla kus tlačila se mnou. Byla by to kouzelná fotka, ale neměl nás kdo vyfotit. Maruška chtěla jako vždy zastavit u kašny na náměstí, hned hlásila „podíváme“ tak jsme ji na mí bleskla hned v nové čepici, v tomhle bazárku mají vyprané voňavé věci a bílá čepice byla jako z komína, tak jsme je hned prohodili. Před rybárnou jsme potkali taťku, Maruška byla nadšená že vidí dědu, mluvil zrovna s paní Zrůstovou, tolikrát vyhrála boj o život a už musí bojovat zas. Taková hodná paní, její nádherný hlas, když zpívá, slyším stále. Proč je život svině vždycky na hodný lidi :o(((( Pomalu ale jistě jste šli Husovkou. Chtěla jsem marušce koupit v pekárně něco na svačinku, protože jsme vylítli tak na lehko, že jsme ji sebou neměli. V pekárně se vždycky něco koupí až do večera. Dnes tam měli nějaká sarančata, protože kromě posledním 3 chlebů a 5ti vánoček neměli nic. Tak jsem šla Marušce na rohu v zelenině koupit banán. Maruška se však rozhodla pro hroznové víno, chodila jim loupat z bedny kuličky, vždycky se mi vyrvala a hurá pro kuličku, tak jsem s ní zase bojovala aby ji nesnědla. Oni by o jednu kuličku jasně nezchudli, ale na špína na ní. Tak jsme koupili hrozen vína a paní byla tak hodná, že nám ho zrovna umyla. Bylo zrovna za pouhých 39kč, tak hrozen vyšel na 16kč. Zaplatil jí ho děda. Já jí koupila želatinovou myš, Maruška ji moc chtěla, měli ji holčičky před ní, a moc hezky poprosila, tak jsem ji jednu koupila, že ji dostane, až se nají.
Chtěli jsme se u dědy jen ohřát, ale byla hodina do večerníčku, tak jsme tam chvíli pobyli, aby se potěšil, je mu tam samotnému smutno. Nazpátek šel s námi. Maruška nás zase rozesmála. Vždy jí zhoupneme na rukách na tři, ona si to sama odpočítává. Dnes počítala strašně rychle, abychom ji stihli hodněkrát zhoupnout potvůrka :o))))) a vždy po zhoupnutí řekla „paráda“ Tam co teď bydlí teta Maruška J. tak v celém paneláku mění okna. ještě když jsme šli potmě v čtvrt na osm, tak tam vyndávali okna a házeli je dolů. Maruška hlásila, jedouc na koni dědovi „pacujou, bouchají, ťuk, ťuk, bum ,bum, házejí (to ty rámy z oken na trávník pod panelákem) Maruška má ještě skromný slovník, i když na svůj věk už překvapivě široký na druhou stranu. Ale ta pusu nezavře a je k sežrání , kecka jedna.
Petr byl dnes schánět brigádu, neb mu přišla výplata asi 6200, stále to nechápu, než ho propustili, nechávali mu životní minimum a na účet mu chodilo pravidelně asi 9 600, pokrylo to akorát poplatky co se musí platit a nájem. Teď mu najednou platí tak málo. Tak ho to donutilo jít hledat brigádu, aby zaplatil nájem, takže i když sežene, nebude lépe, bude rád, když zaplatí nájem a pojistky. Tentokrát mu z toho bylo fakt divně, jako by mu došlo, že ví, proč chci pryč, viděl, že tu rodinu opravdu nedokáže uživit. Já jen doufám, že brzo najdu alternativu bydlení…….
0 komentářů:
Okomentovat