12.11.2008 Klíčky ke štěstí v dlani

Dopoledne jsme vyrazili do místa našeho nového bydlení převzít byt…no když jsem ho pak viděla přejmenovala bych ho na „kutloch“ ani ne na hnízdečko :o)))) Maruška pořád chtěla k autu, že jedem, vysvětlovala jsem jí, že tady budeme chodit domů a že musíme počkat na paní . Tak jsme dělali „kolo kolo mlýnský“ a jiné hovadiny neb jsme nikam nemohli jít, abychom se s paní neminuli a Maruška vydržet na jednom místě… to leda kilo vteřiňáku. Paní přišla a jali jsme se dobývat do baráku,klíče tam nepasovaly , za chvíli paní zjistla , že jsme v jiném domě. Prý jsem jí zmátla tím, že jsem tam stála, ale já jsem tam stála dle papírů. Jenže oni to zblbli číslo a jak já jsem to mohla vědět, že jo. Tak jsme šli o kousek vedle. Tam nám ukázala a předala byt, dojmy velice smíšené.. „jak to dopadlo, do čeho teď musíme…..tak špatně vyřešený byt jsem už dlouho neviděla 1/3 z těch 30m zabirá koupelna a chodbička. Koupelna je dlouhá hubená , že by se tam ke zdi prostorově vlezly 2 vany ,ale je vzadu v rohu jen temný olezlý sprcháč, no bude to velké gruntování…celé. Ale to se udělá, škoda jen že par architekt lépe nevyužil prostor. Naproti oknům je hned kuchyňská linka a tak není kde pořádně postavit velké šatní skříně….no bude to oříšek.. ale nejdůležitější pocit byl, že až se to vygruntuje a porovná že bude klid a mír …… Dorazily jsme akorát na oběd. Teda ještě jsem byla věšet prádlo, Marušku jsem měla sebou, a vzala jsem ji s motorkou ani z ní neslezla, zajela s ní do výtahu, vycouvala z výtahu, v sušárně dělala kolečka a celou dobu zpívala „jede jede mašinka, jede daleka, voda, děti čeká“ Dělala u toho takovej rambajs, že se o ní vědělo snad až v sedmém patře :o)))

Po obědě byl dáchánek.. Dokud tam nejni zapnutá elektrika, stejně bych tam prd udělala. protože v 5h už je tma. Potom jsme dali kávičku a odpoledně přišel Martínek, byl tam jen na chvilku a pak jsem ustrojila Marušku a vyrazili jsme za přepisováním energii. S frontou na plynárnách jsme to nakonec vyřídily jenom tam….no Maruška to tam málem zbořila, neposlouchala, všude lezla (ty krásné dřevěné schody ji přitahovaly a to i spodní i vrchní strana, buď je podlízala a nebo na ně lezla) a stihla zaseknout i žaluzie :o)))) Do toho si tam stále zpívala a recitovala…no vážně se tam nenudili….:o))) Stihli jsme to ještě pro rohlíčky do pekárny. Pak jsme cvrnkli na mamču, původně chtěla jít s námi, ale pak se do něčeho dala atak jsme šli samy holky. Do drogérie pro úklidový papír, neb špajzka po něm volá, co volá řve :o))) ale až to budu strhávat, možná si počtu ještě v Rudém Právu :o))) a pro Primalex. Maruška hlava se hned ptala kde je kravička , byli jsme tam spolu je to snad 2 měsice a ona si tu plyšovou kravičku pamatuje….nemohla jsem bez ní odejít, nechtěla jí pustit, se mi tenkrát zamilovala. Lítala po krámě a dělala kola okolo palet s barvami, někdo mi ji vyměnil, takovou neposlušnou Marušku neznáme. Až si vysloužila jednu na zadek a ještě si ze mě dělala šoufky, když ji dostala.