4.11.2008 Pocta EU

No tak o týhle fotce si nevím co myslet. Teda spíš o tom,co je na ní, zda byl někdo tak zblblej , že dušičkovou svíčku dal i k pamětní desce a nebo zda někdo obrazně pohřbívá EU. :o))))

Den byl normální a pro mě je to tak vzácné. Dopoledne jsme našla Marušce DVDčko,jehož krabice kamsi emigrovala a tak jsem Marušce na chvíli mohla pustit Boba a Bobka už se po nich x krát ptala. Já mezi tím vytřídila Marušce pohádky od ostatních filmů. Vždy jsem Petrovi říkala ať Marušciny pohádky dává zpět k pohádkám..nic platný, teď už je v DVD pořádek, pořádek v pohádkách, doufám, že nějaká pohádka na nás dvě čeká. Nemyslím to co mi stále vtloukal do hlavy Petr, že chci milionáře…já chci klid a pohodu a trochu lásky.. ale až si odfouknu, teď nemám na chlapy ani pomyšlení , nejradši bych zůstala sama , ale kdyý ja tak moc chci ještě jednou držet v náruči čerstvě narozený uzlíček.. aby Maruška nebyla sama a prostě všechno hrozně uteklo a já bych to chtěla ještě jednou, hlavně kvůli Marušce. Mě bylo jako jedináčkovi hrozně. Znám další připad,kdy mladší než Maruška má sourozence a se mnou to mlátí, zametají se mnou emoce, proč to tak muselo dopadnout a strašná nejistota, zda se ještě někdy dočkám. Že chci aby byla Maruška ta „velká ségra“ myslím na to teď hodně intenzivně a ta nejistota je ubíjející. Tak moc chci věřit, že se to někdy stane……

Před obědem jsme šli do Tesca pro brambory k obědu a pro toaleták v akci , pak jsme slupli oběd, dojídali jsme zbytky. My kuře Maruška měla žemlovku, Po polívce ji už nechtěla, ale jak viděla můj talíř tak se do něj pustila. snědla mi ho skoro celý, haldu masa a brambůrky a navrch jablečný kompot, usnula jak andílek. Doma se vždy v obědě pošimrala a nejedla, ale myslíme to kuchyní nebylo, každý kdo k nám ještě chodil, když „bylo za co“ tak si mou kuchyni vždy chválil. Po obědě a kávě jsme vyrazili směr město, poptat se na pár věcí. Potkali jsme Petra, byl na mě hnusnej, vážně nechutně ryl…. vzdyť už nemá s našimi životy nic společného, tvrdil mi že jsem včera, když mi volal, u toho hekala,jako když si to s někým rozdávám, v 7 večer u rodičů.. jsem u toho telefonování něco dělala s telefonem ucha. A proč ho nechceme vzít na jarmark na Sychrov….nemusím se ani ptát, jezdil tak jako můj partner, lidi co známa jezdí z námi mi ho za to modré oko, co mi udělal, sežrali, je to moje druhá rodina, táta, brácha a ségra, kdykoliv s čímkoliv když můžou pomůžou.A chlap který se nepostará o rodinu pro mě prostě není přítel. A s Petrovým pitím byli jen problémy to i u vedení jarmarku. A jezdíme si tam hlavně odpočinout, i když je to přes den dřina, večer je to o povídání, setkávání, pohodě.. jen Petr tvrdí že si budu moci konečně užit, nevím zda s mým adoptivním tátou kterému je o 17let víc než mě, nebo s adoptivním brácho , která je asi 8 let mladší a nebo se ségrou….neřeším,jen je to hnus poslouchat, to rytí. Kdyby se Petr choval tak jak má, nemusel přijít o svého oblíbeného koníčka. Od taťky jsem to schytala, že se s Petrem tahám po městě,lidi z 15 minut v sobotu a dnes udělali půl dne. Na Marušku má nárok a já se mu ve městě nemám šanci vyhnout, večer pak někdy volá i ze spaní že se ho bojí, i přes den to opakuje, ale jak to udělat, když jí vidět právo má a já kanálama chodit nebudu. Navečír jsem byla pomoci Báře na oplátku něco odvézt s Ulibic a pak s Lenkou v Tescu pro multifunkční zařízení. Odpoledne jsme byli chvíli u ní, stáhnout si nejnovější kit od PST design. Maruška tam měla velké starosti, že lenčina fretka leze do mých bot , hlásila jí , že jsou maminky :o)))