28.11.2008 Lampióny....

Dnes jsme byli plavat, Petr už měl 14 dní domluveno, že na nás počká po plavání před areálem. Než jsem se dostrojila, tak už byl v herně. Maruška ho poznala ale žádný velký ovace vítání nebylo, takhle s námi šel v půlce naší společné cesty po městě, kdy po 14 dnech se viděl asi na hodinu s Maruškou . Já bych jí ulíbala a tu hodinu bych ji nepustila z náručí. To růžové je Maruška to kostkované Petr.

Přibrzdili jsme u rybárny aby Maruška koukla na pipinky, chytrá holčička,na otázku co to je, řekla, že „maso“ ač to mělo peří, bylo to maso, ptáček visel za krk a hotovo :o)))))

Tohle je momentka, ale kandiduje trošku na fotoftípek…

Po cestě jsem Marušce potřebovala koupit lampion, kvůli rozsvěcení vánočního stromku. Petr byl ještě s náma, tak to slyšel, tak chtěl jít taky. Tak jsme se sešli ve 4h před kulturákem. Lampion jsme teda nekoupili, pán v papírnictví nám řekl že je budou děti dostávat. Tak jsme se sešli ve 4h před KD a nafasovali lampiony pro každého jeden. Marušce rezervní, protože chvílema mávala tak, že jsem to viděla tak, že jí shoří. No byla totálně nadšená, říkat „lampión“ uměla hned . Dali jsme si tam teplý čaj, šel pro něj Petr, ale ten byl…dokonalá chuť žádný čajíček a to byl na účet města. pak jsme šli na náměstí. Kde mluvil starosta a zpívaly děti úplně nádherně….Tohle mě totálně dostalo, koledy, Marušku za krkem, jeji lampion mě stále lítal kolem hlavy, byla šťastná. A starosta mluvil o Vánocích o tom udělat si čas na děti, hrát si s nimi, vidět jejich rozzářené oči. A já si přestavila Petra, že tohle je asi jeho jedinej stromeček, že bude sám, že si s Maruškou hrát nebude, neuvidí její nadšený oči, tak nějak mě to přišlo, že tohle by se nemělo stávat.. Může si za to sám, ale prostě by to tak být nemělo…..

Nerada se sem dávám tak často po sobě, ale připomíná mi to tu nádhernou atmosféru…

Marušce došla svíčka tak jsme ji zapálili ještě jeden lampion. Mezi novinky patří že Petr je bez práce, takže dle našeho státního systému mě několik měsíců nehrozí příjem vypočítaných alimentů. Tak jak vyžijem, to bude nášup. Myslela jsem, že to zaplatí sociálka a ta to pak bude vymáhat. Bohužel to tak nefunguje a člověk si tohle musí vymáhat sám…. až po několika měsících bez přijmů se to řeší. Petr si předběžně domluvil schůzku s Maruškou před Vánocemi, což je za necelý měsíc, já bych to tak dlouho nevydržela….Petr mě tvrdil, že mu ukradli telefon, takže domluva žádná…. Ani neví že máme byt, myslí si že jsme v Ohavči, jsem zásadní odpůrce lhaní, ale až by měl chlastací období, jako že žas přijde tak pokud by nám tam dělal bordel tak o byt přijdu. Takže čím déle bude vědět kde bydlíme tím líp. Vždyť schůzky na neutrální půdě jsou ideální, jen teď je trochu (moc) zima.

Tak svítí, dá Vánoc zbývá pár dní….

Šli jsme „pacovat“ do kutlochu. Jak jsme vyšli z náměstí tak byl v Ruské ulici vichr. Marušce upadl lampion. A lehce prohořel. Jenže Maruška ho chtěla, na druhé upadnutí zhasl. Tak jsem ho hodila pod kočárek a slyšela celou cestu „lampion , kde je“ Dala jsem jí ho až když jsme byli v teple a Maruška stále hlásila „lampion rozbitej, spravíme“ a já na ni koukám v lampionu znovu vsazená svíčka, která vypadla a byla zapadlá v tom lampionu. Na dvouletý prtě bych řekla dobrý. Tak jsem tu její šikovnou ručičku při dalším pokusu vyfotila.

Pak jsem zas koukala jak skloňuje, Seděla u špajzu a ten propálenéj lampion trhala na malinký kousky a u toho si brblala pod fousy dokola „lampion nebude“ jak už umí časy potvůrka :o))))) Po večerníčku jsme šli domů. Maruška ještě v posteli vykládala, že až „babika, doma bude, ukážu lampion“ Mamča s babičkou jsou totiž v Ohavči. A pořád se ptala, „kde je lampion“ tak jsme musela opakovat že v koši na malinký červený kousky, protože ho rozbila. :o) večer volal na pevnou linku bratránek Petr S. měla jsem šilenou radost, telefon na něj nemám, ale hlásil se o iniciály na Skype tak snad konečně budeme v spojení. A potvrdil osobně radostnou zprávu pro nás, že se stěhují z Německa do Domažlic. Tak je snad konečně někdy uvidím…