Jsem velkej ale šikounej. v mém případě se fakt nedá říct malej nooo :o))))) Dnes jsem pokládala koberec v předsíni a to i za přitomnosti skříně, jež zabírá necelou půlku předsíně. A povedlo se mi ho tam dát hezky po celé ploše . neb skříň jsem neměla sama při její váze a zůženém prostoru šanci vytáhnout. Tak jsem vysadila hlavní dveře a zapojila hlavu a důmysl a šlo to … tady je to ve fázi , kdy se mi ho povedlo nacpat pod skříň a srovnat se zdí, dořezání pak už byla otázka chvilky. Jen jsem notnou chvíli sváděla boj s prahem, aby se mi ho povedlo povolit a nacpat konec koberce pod něj, ale hip , hip hurá…… Větší boj byl s těma dveřma . Byly těžký jak kráva a ještě před otelením, bojovala jsem s nima snad půl hodiny a nepovedlo se. Nešlo zdvíhat tak těžkej kus a ještě se u toho trefovat na 3 mrňavý panty. Už mi tekly slzy od bolesti, už jsem ty pitomý dveře ani nemohla zdvihnout na další pokus . Vzpomněla jsem si na Petra, jak mi stále vykládal, že někoho mám a jak mě s ním bude líp….. Kdybych ho měla tak se tu teď nedři se dveřmi jak debil. Nakonec jsem to vzdala a šla vyhlížet na ulici nějakého chlapa. Měla jsem štěstí , zrovna parkovali jednom autě 3 , v montérkách. Koukali na mě divně, proč se jich ptám, jestli mají 5 minut času ale nakonec to pochopili a dveře mi nasadili. A já byla šťastná jak blecha, protože jsem už nevěděla jak to tam zavřu a komu říct. Pak jsem ještě položila druhý kousek, ten nebyl tak složitý . Ten kousek koberce jsem koupila jako zbytek za super cenu a je to celé hned teplejší. Dlažba v předsíni byla hnus . Pak jsem ještě vylepila špazjku úklidovým papírem a regál v komoře. A vydrbala komoru, to byl blemc a bordelu. Ale už je zas o kus práce víc hotovo. Cestou domů jsem přibrzdila v Kauflandu pro sušené mlíko a Salko, to sice mám, ale kdo ví kde v bedně. Abych mohla uhníst Marušce marcipán na dort.Už jsem ho vymyslela. letos si nemám čas tak hrát, ale bude od maminky z lásky a to je důležitý. Je to už jen pár dní, tak to letííííí.
Nazpátek jsem vyzvedla Marušku s babičkou v plusu, venku pršelo a měli těžký nákup a akorát to vyšlo, že jsem přijížděla domů, tak jsem je naložila, Maruška šťastná, že maminka je zpátky. A dělala takovéhle kraviny na vozíku. Doma se pak dívala na Kouzelnou školku. byla u ní babička a já zaběhla k Lence pro nový kit od PST. Pak jsem štelovala televizi, nějek rozházeli kabelovku a bylo rozhozené zcela vše. Panu Horákovi to nešlo naladit, tam byl zádrhel jinde, ale taky jsme na něj přišli, ale píšu to proto, že ně říkala mamča, že mě prosí paní Horáková , jesli bych nepřišla jim s tím pomoc, že to nemůžou přeprat. Maruška se okamžitě zbalila se slovy „jdu taky, boty obujeme“ „jdu k Olině“ „Horakovi deme“ no tak jsme ji vzala sebou ač byl večer. Šla spát v 9h. stihla jim tam udělat pěkné rošambo :o)))
0 komentářů:
Okomentovat