Dopoledne jsme vyrazili s Maruškou na ČEZu. Tam si más teda užili. já vypisovala papíry a Marušku zabavili tím, že jí dali reklamní tužku ve které byl bublifuk. Celá kancelář, musela dělat bublinky, protože jak jedna ze dvou úřednic přestala dělat bublinky tak Maruška hned „teta, bubliny honem“ Takže když jsem psala já, dělala bublinky úřednice, když psala úřednice dělala jsem bublinky já. Druhá úřednice měla bublinkování na plný úvazek :o))) To byla legrace ale zádrhel nebyl přijemný. Od července byl byt prázdný a právě včera jsem tam potkala ČEZáka, jak odpojuje hodiny. Když jsme mu říkali s paní co bydlí naproti, že se tu bude bydlet tak ani neodpověděl…on neodpověděl ani na pozdrav…. No vzniklý problém.. jelikož sundaly hodiny tak aby je znovu osadily byla potřeba revize, protože tam byla stará pojistka a pokud by se tam měli dávat znova, nešlo to bez revize, která stoji přes 1000kč. To jsou taky naschvály, když paní zemřela v červenci , od té dovy tam nikdo nebydlel a oni sundají hodiny 12.11. když já si to jdu 13.11. přihlásit na sebe, nemám slov….. Naštěstí mě paní na ČEZu poradila , ať si dojdu na byťák, že by si to měli zařídit a taky zařídili, za což jsme moooc vděčná. Z byťáku jsme přefrčeli rovnou k obědu. Při malém poledním dýchánku se mi zdál sen, že mi přišla složenka ze sociálky a na ní bylo 764Kč a bylo to „žiletkovné“ a v kolonce pro příjemce bylo napsáno „zbavte se ho“ tak jsem se fakt zasmála, co se může zdát za hovadiny.
Už ani nevím co jsme dělala odpoledne, mám okno.. jen se mi vybavuje smutek….. přišla mi sms že se jeden moc hodnej človíček zastřelil…ty jeho modrý oči vidím jak dneska….přiběh je dlouhej a smutnej a sem ho nechci psát kdoví kdo se sem dostane na čtení a jak to zas předělá.. jak to bylo ve zvyku. a jako tehdá Dlouhej bolestnej příběh o lidské dobrotě, která se nedočkala vděku a skončila nejhůř jak mohla…
0 komentářů:
Okomentovat