8.11.2008 ..71.důstojnický večírek

další fotky jsou TADY nemámjich moc a vůbec ne kvalitní, protože mi z pytloviny sedalo strašně prachu na objektiv a dělalo to véélikou neplechu

Je sobota a do Ohavče se tentokrát nejede, počasí je pod psa. S mamčou jsme korigovali krabice co byli nahoře v bytě aby tam bylo o zítřejší oslavě průchodno

vidím jak se na tu moji hlavu mohu čím dál méně spolehnout, takovou dobu jsem si plánovala že důstojnický večírek bude jako odměna za to dřinu při stěhování a v den D jsem ho úplně zazdila prostě mě nějak vůbec nedošlo, že už je sobota……….. Tak jsem vymýšlela honem co na sebe , protože mé kostýmy ,jsou z části doma a z části v Ohavči . Nic nebylo kompletní a nebo k nalezení až tohle….to co jsem měla tak před 7 lety když byl důstojňák v Podůlší na Jivě naposled. Teda kožešiny mi šežrali moli tak jsem musela trochu improvizovat , třeba tuhle kabelku „od Diora „ jsem čapla na poslední chvíli :o))) No ale teď nevím zda jsem to už do kroniky psala tak ještě jednou..tenhle kostým 7 let zpět…byla jsem na WC v Podůlší je u záchoda taková ouzká ulička a ty pánský záchody jsou až za těmi dámskými. Byla fronta, stála jsem nalepená na zdi a okol mě se ne WC protahoval námi milovaný herec Pepíček Vinklář, jež nás letos bohužel opustil navždy po těžké nemoci. On do hospůdky na Jívu ve své rodné vsi chodil moc rád. abych pokračovala.. stála jsem u zdi a on se protahoval na pánské WC, když šel okolo mě, tak se zastavil, podíval se do toho výstřihu s tou imitací plechové podprsenky těma svýma úžasně vlídnýma očima a povídá tím svým nádherným hlasem který se nedá nepoznat „ slečno…. máte to krásný,,,“ Krátká vzpomínka, ale nezapomenutelná.

Na téhle fotce mě mrzí, že jsem nestihla shodit pouzdro na foťák, strašně tam ruší, ale když já ho musím mít všude sebou :o)))))

O důstojňácích jsem už napsala hodně v minutých dílech kroniky, proč jsou a jak to tam chodí, takže dnes jen stručně. Miluju na nich všechno. pohodu….. recesi, to že tam člověk potká starý známý však na ně jezdím už 12 let, kromě toho před porodem, kvůli nočnímu kojení, kydž byla Maruška ještě malinká a ten 70tý jsme vynechala kvůli Petrovi, byly zrovna nějaký 3 denní chlastací manévry a já se bála,. že peklo bude pokračovat další den….Důstojňáky byla vlastně poslední zábava na kterou jsme s Petrem jezdili, neb se mi akce veškerého bujarého typu staly spíš než zábavou tak směsicí strachu….kolik toho vypije, přestane pít včas a bude to v pohodě a nebo budou manévry a ty příšernosti co se vždycky děly pod vlivem alkoholu jeho agresivních opileckých stavů….Kdo ho znal v těchto stavech , ví o čem mluvím a víc se rozepisovat nebudu, nerada na to vzpomínám a internet je přece jen věc veřejná.

Chci jen poděkovat a nevím zda můžu jmenovat tak píšu jen, že chci poslat díky, že jsem svou milovanou promenádu nemusela odsedět. Byla jsem na důstojňáku po 5 letech zase sama (jasně že s Kaňkovými, ale ti se nepočítají neb Alena musel fotit), myslím jako bez mužského protějšku. Jsem si zas připadala jak za dřív, Když jsem ještě neměla nikoho a doufala, že někdo přijde na tanec….. Tak nějak svobodně a přitom smutně, holt nemám 60-90-60 tak je to se mnou trochu složitější :o))))) S nostalgií vzpomínám ta techtle mechtle za hospodou z dob, kdy jsem byla ještě sama, a jednou jen techtle.. a ty byly nádherný, když byl s náma jednou jedinkrát Martin který si řikal Barbar, seděli jsme na lavičce před hospodou a prokecali většinu večera a noci, strašně jsme si rozuměli. Byla to moje druhá tajná láska, neuměla jsem mu to říct, bylo mě nějakých 21 a já mu nedokázala říct, pojďme spolu zkusit chodit, dodneška toho lituju, jenže nikdy to nenapravím. Tady trochu vzešel můj nick Barbarka , vzniklo to i jinak, ale tak trošku je to po Martinovi, aby byl tak trošku se mnou, měli jsme toho společného mnoho….vybavuje se mi toho tolik když na něj vzpomenu, přitom jsme se viděli jen 2 krát ani podruhé jsem mu to nedovedla říct a ten ploužák na Country bále v Jičíně, byl první opravdovém ač jsme se nikdy nedostali k jediné puse, dodnes mě z něj mrazí…..

Kruci, to jsme zase odbočila :o))))))))) díky prostě za tu dnešní promenádu, miluju když si ji můžu odšlapat a z plných plic si zazpívat Internacionálu, Partyzána a Vyhrňme si rukávy….vzpomínám jak díky Wabimu jsem poprvé zjistila, že na Internacionálu jde tancovat valčík :o)))))) a jestli se k tomuto čtení někdy dostane Petr a bude někde na netu dočítat jak jsme se měli tak vzhledem k nočním SMSkám kterými mě po příjezdu kamenoval bude tvrdit, že ví, kdo ten dotyčný byl,ale to jsou opět jeho utkvělé představy, můžeš se podívat na společnou fotku, jsou tam všichni ten koho myslíš ty, tam nenajdeš….

Pan Kaňka chtěl ve 23h domů, tak jsme museli jet všichni, ale i tak jsem šťastná za tu chvilku, co jsem tam mohla být. Díky Kaňkovým a rodičům, kteří pohlídali Marušku. Hehe když jsem se před ojezdem strojila, Maruška se ptala „maminka, kde je? „ nějak mě nemohla poznat a pak chtěla „pučíme, klobouk“ tak jsem jí to slíbila, že jí ho půjčím ráno. A bylo mě fajn, vypadla jsem na chvilinku mezi lidi, dala si po půl roce točená piva a nemusela jsem se bát, co se bude dít po tom co zábav skončí a zlověstný alkohol bude kolovat v krvi člověka, jež jeho vliv nezvládá a ubližuje pak jiným….

Poslední 2 fotky fotila Alena Kaňková tu druhou jsem pilovala já, dělala jsem ze 2 fotek jednu.. neb jsme se na jednu fotku vážně nevešli :o)))))