K fotce, Maruška volala „čurat“ a to někdy pustí hned, někdy vydrží i 15 minut, než se dostaneme někam, kde se čurat dá, tohle jsme akorát dorazili do šatny na plavání . Tak jsem ji honem stáhla gaťky a bundu tak seděla na nočníku takhle v rukavicích a ušatý čepici :o)))
Dopoledne jsme vyrazili na plavání, jako vždy v pátek. Po plavču jsme to vzali rovnou na byťák.. paní na mě koukala divně a stále povídala něco, že tam nebude klid, protože se tam bude vyskytovat on a že tam díky tomu bude bordel..…Já jsem tak šťastná, že si nemusím hlídat peněženku, nemusím koukat aby někdo nesnědl jídlo co je pro Marušku, a po modrém oku a pokusu o znásilnění se už s ním bojím být sama ať je v ten moment jakkoliv přijemnej, nemá šanci, podělal to celý, vídat ho budu jen z důvodu, že je to Maruščin táta a to bohužel nezměním. Šmankote, já jsem ráda že je po tom všem a já si ho jako budu brát zpátky jo….Když jsem ho vytáhla jak on sám říká „se sraček“ a nevážil si toho, tak to dopadlo jak to dopadlo, jak říkají že už jinej nebude, chyběla mu svoboda, tak teď si ji může užívat….
paní mi řekla, že byt mám napsaný od 1.12. bylo by zajímavé, kdybych prozatím neměla vážně kam jít, kde bychom přebývaly s Maruškou. Ještě že chvilku můžeme být u rodičů. Dohodli jsme se na prohlídce ve středu dopoledne. pak jsme se stavili u sousedky Hanky. Chtěl nacvakat čísla,do mobilu, koupila si nový neumí to. U ní jsem nevěděla zda mám brečet, nebo se smát. Petr jí tam vykládal, jak chodí okolo, že jsme se spolu viděli ve městě a že jsme se líbali, a že jsme se vedli za ruce a držela jsem ho za ramena a že mu teda asi určitě odpustím. A Maruška ho prý chytila okolo krku a říkala mu „Tatínku, zůstaň tady se mnou nechoď pryč“ no teda nevím nevím, proč teda Maruška, před tátou mluví v souvětích a přede mnou ve větách jednoduchých stylu. „Kde je babika“ (na tátu se ještě nikdy nevzpomněla) ve spojení s tátou slyším jen větu „bojím táty“ ona když ho viděla ve městě tak se na něj smála a říkala mu „táto“ ale pak večer se mi doma z polospánku volala tu příšernou větu….. Tohle jeho notorický lhaní a vymejšlení mi taky nechybí…..
Domů jsme dorazili akorát na oběd, Marušce se nechtělo domů.. teda spíš se jí tak strašně líbilo ve výtahu, že nechtěla z něho, tak jsme ji tam nechali chvíli zavřenou, tady už leze ven, ale chtěla se s ním projet, natahovala se na čudlíky se slovy „vytahem , jedu“ ona ještě na žádný ale nedosáhne, tak jsme se nebála, že odjede. Po obědě byla poobědová káva a po ní jsme se vrhli na úklid sklepa, byli jsme jak mouřeníni, Maruška mezi námi jezdila na odrážecí motorce a chodila nás na třídačku navštěvovat. Jednou přišla se slovy „maminko poď“ a kynula ručičkami , ona to umí úplně k sežrání, myslela jsme, že mě volá mamča vedle na pomoc, ale Maruška když mě vylákala ze sklepa tak řekla „deme domů“ už ji to tam nebavilo. Tak jsme to honem dodělali a šli, neb chtěla začít jezdit po klouzačce na kočárky. Což je o rozbití pusy, nevím kdo jí to naučil, byla jak rochňo. V 18h mě vyzvedla Bára, pomáhala jsem ji stěhovat , nemá to vůbec jednoduchý, bylo mě z toho do breku. Auto a vozík jsme nabočili do posledního milimetru, měla jsem šílené pocíty. Opět stejné, jako když jsem já opouštěla Jiráskovu 147. Je vám lehčeji, že se nebude už dít, to proč jste odcházeli, ale na druhou stranu je vám smutno, protože tohle jste prostě neplánovali….. Když Tomášovi vrátila klíče a on je okamžitě hodil někam daleko do trávy, viděla jsme projektovou na konec dne…. klíš ležící v mokré trávě.. kdyby ho člověk našel…. ono to všechno je úplně jinde, má barák, že se v něm člověk ztratí. a je mu to k ničemu i v malém bytečku může být víc lásky, je to všechno moc zamotaný…….
0 komentářů:
Okomentovat