Dnes jsem od rána na měkko , ale úplně totálně, dnes má moje zlatíčko rovné 2 roky. tenhle den se mi bude vybavovat hodinu po hodině do konce života. V kronice jsem, ho popsala do detajlu,a má hlava děravá ledacos zapomene ,a ale tohle né. Ten den je nejdůležitější v mém životě, den kdy jsem se stala doopravdy mámou, den od kterého se budu o ni bát do konce života aby se jí něco nestalo. Den kdy jsem poznala co je mateřská láska. Cítila jsem ji ještě před porodem, ale tak nějak jinak…když hodiny ukazovaly 10.50 a já poprvé viděla ten uzlíček mezi véčkem svých nohou zavalilo mě tolik lásky, že jsem si ji do té doby ani nedokázala představit. Myslela jsem si, že vím co je mateřská láska , ale co dokáže být doopravdy a jaká je si člověk asi vážně uvědomí až když vidí ten uzlíček, co mu vyrůstal pod srdcem. Až když to srdce drží v náručí….. Dnes jsem nepokračovala v ničem na kutlochu, chtěla jsem si ten velkej den své holčičky užít s ní, být ten den s ní. S tím jak buduju a zůstává u babiček a dědy tak si ji toliko neužiju, ale udělat to musím. Něž jsme vyrazili dala jsem ji ještě dáreček zabalený v papíře, neb moc ráda rozbaluje. Koupila jsem ji teplou zimní čepici neb ta ji v její výbavě, ač má věcí dost chyběla. celá nadšená opakovala, že to má od maminky. Na sáček se prolámala rychle ,a nadšeně vykřikla „čepicééééé“ a tak se ji ptám jaká, ona na ni mrkla a povídá ještě nadšeněji „úúšatáááá“ (Střih je stějný jako u slabé flaušovou, kterou má a miluje ji) A hned si ji nasazovala na kebulku. .Mamča šla k mudr a my s Maruškou vzali sáňky , že půjdeme jezdit , jenže Maruška pod kopcem prohlásila „sáňovat neci“ tak jsme šli k rybníku. Tuhle fotku dávám protože mě tahle scénka dostala. Ač člověk nechce nutí ho to si vzpomenout, jak by to bylo, kdyby bylo všechno tak jak má být.. tenhle táta byl na kluky děsně hodnej, pomáhal jim od rybníka, protože tam je to sráz, smáli se, povídali, mluvil krásně o mamince…..proč tohle nemůže být normální….
Tohle štěstí za to stojí, tohle je moje srdce…..tohle mi dává sílu…..díky díky díky, že tě mám. Ty moje nejzlatější Maruško. Tahle fotka focena 2 minutky před tím, než jsi se narodila (teda 2 roky zpět) takže fáze poslední velké dřiny :o))))))
Tahle je focená přesně v minutu , kdy se Maruška narodila. Nemějte mě za macechu,chtěla koukat na kačeny a hrcla sebou , tak jsem ji honem v té poloze párkrát cvakla, neb ty zasněžený kamínky tvořili tak super pozadí.
A tady spolu, jak se krásně tiskla , počkala na mě na sáňkách než jsem naštelovala samospoušť a pak se přitiskla, a řekla „mamimku, ráda“ pak jsem ji chytila já, Nejde slyšet objímat něco krásnějšího….
Odpoledne jsme vyrazili do kutlochu. Mamča chtěla vidět jak jsem tam pokročila v práci a jak to vypadá s těmi položenými koberci. Měla jsem tam načatou krabici s medovými burisony do mléka. Kupuju v trhu velkou krabici za 10kč. Tak jsem je tam den před tím zobala, jinak je dávám Marušce. Ona je tam objevila a hned „dáme“ tak jsem ji nasypala na misku s tím, že má dávat pozor , aby je nerozsypala. Mamča chtěla zamést z koberce hromádku vloček , které se mi tam rozsypaly, když jsem vyrovnávala potraviny z beden do špajzky den před tím,a v tom spěchu, že už je tolik hodin to nezametla. Tak jsme sháněly smetáček a lopatku. Bylo mě divný, že není tam kde jsem ho položila a to jsem tentokrát věděla jistě, kde jsem je měla. A Maruška v koupelně se smetáckem a lopatkou a zametala, protože udělala „bodel“ ona rozsypala ty burisony a tak si to po sobě beruška uklízela. To je tááákový zlatíčko. Jindy teda udělá „bodel“ ani se neotočí,ale tohle mě fakt dostalo. Tak jsem to tam zametla a nasypala tam nové. Den mi dost zkazila sousedka, sem to psát nechci jen doufám, že tohle není tam normální. Chudák Maruška se kvůli ní za dveřmi klepala. cestou domů, jsme se zastavili v Kauflandu a domů dorazili akorát na čas večeře. Chtěla jsem původně vzít dnes Marušku do bazénu, ale nakonec jsem to vzdala, při téhle zimně tam bývá skr prosklené stěny dost zima. Vyhřátá výřivka při plavaní je o něčem jiným.
0 komentářů:
Okomentovat