15.11.2008 Sourozenci

Takovej šťastnej den a já z něj měla splín že to až hezký nebylo….

Je to ve mně nějak složitý…. Dnes přijela na návštěva ze Starého Sedla a Sokolova. Byli jsme šťastný jak blechy, tyhle lidičky prostě já můžu, šloda, že je to tak daleko, přes půl republiky je to velká otočka, ale úžasná. Milovala , jsem když jezdili na celý víkend, byl to megasvátek, těch 6 hodin s nimi uteklo úplně neskutečně rychle. Po dlouhé době se šešli 3 sourozenci, jsou dohromady ještě 4, Dva už nežijí, oba si stanovili den kdy nás opustí sami. První připad byl hodně zbytečný a druhý… byl v souvislosti se situací omluvitelný.. i když to bolelo a ještě bolí a bolet bude, neb je to hodně čerstvé. Všichni nám přivezli nějaké dárečky, ale jak říkáme, přijeďte s prázdnýma rukama hlavně že přijedete….. Co nás vše dostalo nejvíc, že přivezli věci z pozůstalosti po tetě Juditě, najednou to bolelo znova a víc….. když se to stalo, na pohřeb se nejelo, přede jen je to předaleko. Ale když přivezli ty věci, praštila mě realita do srdce….Doteď mi připadalo jako že někde v té dálce tam teta prostě je…..Jenže teď to bylo takové hmatatelné…teta přivezla po tetě i nějaké zlato, ať si ho podělíme na památku , já mám náušnice, jež na ní stále vidím a prstýnek s kamínkem. Nejsem na zlato, ani na kamínky.. ale tenhle jsem přijala s vděkem…. Vždycky potřebuju nějakou reálnou věc, co ten dotyčný měl, nosil, abych se jí mohla kdykoliv dotknout, když už se nemůžu dotknout jeho…. Po babičce Orvošové nám noční košili a po strejdovi Honzovi nic, a tak ráda bych ho zase pohladila….. Tohle jsme obřečeli, teta byla zlatičko. Znova jsem musela jít brečet, když teta mluvila o strejdovi Richardovi, o tom že si sám neuvaří, protože tohle dělala všechno teta, a chlap se to prostě ze dne na den nenaučí… O tom jak mu přivezla hrnec svíčkové a knedlíky a on jí říkal, že je po 5 měsících výborně najedl. (3 měsíce byla teta v nenocnici a 2 měsíce už není) O tom že měl v mrazáku držky a chtěl je dát tetě, protože on ji uvařit neumí. Tak mu teta uvařila ještě večer hrnec držkový a on ji chodil v noci na balkon a ujídal… z toho tady brečím, teď a tady a znova když to píšu. Kdybych byla blizoučko, nosila bych mu kastrůlky, protože můj milovanej strejda Riči se přece nemůže takhle trápit :o((((( píšu to a brečím, kdybych mohla udělat tolik, kolik toho udělat nemůžu…. . Strašně se bojím, že už je nikdy neuvidím, při té dálce, strejdáčka ani kluky, Petra snad ale Pepíka těžko, a když tak za pár let a co bude. S mou němčinou se fakt nechytám. Stejská se mi po všech, odjakživa a vždycky ale teď ještě víc…..

Do toho mě Janička mezi dárkama přivezla láhev Templářského, až někdo přijde do bytečku někdy na návštěvu a mě to ve výsledku tak nějak rozbrečelo. Já chtěla být dlouho sama , jenže teď mi to tak nějak připomnělo kouzlo romantických večerů ač jsem jich moc nežila, ale chce se mi koukat tiše beze slov do svíčky, a povalovat po jazyku lok vína a nebýt sama, abych mohla ráno zazpívat nedědovské „jabko“ .. „dobrý den, dobrý den a díky za každé ráno s tebou…“ vím že to zas přebolí, Maruška mi dává sílu, s ní dokážu být sama, jen občas je mi smutno. A mám pocit, že mě strašně chybí láska a hezký slovíčko ze srdce….

Před odjezdem chtěli vidět „kutlocha“ aby měli představu, tak jsme tam mrkli . Potom jsme se rozloučili a já šla s Maruškou k cirkusu podívat se na zvířátka. Maruška byla v sedmém nebi, lítala od koziček (kterým občas řekla „oveky“ ) ke koníkům, pak na zebry a velbloudy. Velbloud ji nešel říct, tak řikala „bloud“ to je jí nelíbilo, tak jim řikala koně :o)))))

Tohle jsem potřebovala jak sůl podrbat koně po hebkém čenichu , nechat se polaskat nozdrami a pak ještě dlouho fetovat k ruk tu vůni koní, jak já je miluju, jak je miluje strejda Riči….. Roháči zpívají „chlap by měl vonět po koních, holkám se nad ránem zdává, čekáš že jednou zazvoní , kovboj co z obrázku mává, umytá světlem s létavic, na stéblech zválené trávy, sama jak touha bez hranic, rosa mě na klíně pálí.. „ a je to tu zas…..

Marušku jsem nemohla od zvířátek odrthnout, plakala. že nechce domů, že chce být se zvířátky, když viděla, že ji nenávratně nesu pryč, tak volalala „zvířátka s námi“ slíbila jsem Marušce že za zvířátky ještě přijdeme a že uvidí jak cvičí. (Bohužel to o den déle nevyšlo a já to ořvala, nemám ráda neplnění slibů. chyběly mi Maruščiny rozzářené oči, a chtěla jsem ji to taky dát k narozeninám, má je za pár dni.

Maruška si dala ještě jogurt od Janičky, docela u toho prasečila a nedala si říct. Byla dost unavená a to pak zlobí. Kvůli návštěvě v poledne nespala, aby se užili, když jeli tak brzo domů a pak mě vytuhla v autě cestou domů. Spala však tak půl hodinky víc ne, Myslela jsem že bude spát dřív, že je unavená, ona však byla čilouš, ulolala jsem ji až v pul 10.