pondělí 17. listopadu 2008

17.11.2008 Jako naschvál....

Dopoledne jsem odvezla „pracovní četu „ do Ohavče na podzimní práce, neb hlásily poslední den teplo a bylo tam potřeba ještě moc věcí a taky se to tak nějak časově hodilo. Já jsem pak jela do „kutlochu“ položit koberec. Vzala jsem si na to mé léty nepoužívané koupelnové rádio, aby tam nebylo takové ticho a já v té zimně zimoucí a sama zas nepropadala nechutným myšlenkovým pochodům.


Tuhle fotku jsem musela dát, tenkrát jsem ani při stěhování do Jiráskovy ulice tohle nezdokumentovala.. když ještě nebylo nikde nic. Tam jsme se stěhovali od 1.12. a byl to taky dost fofr, tenkrát jsme neměli nic a já vše kupovala po bazarech a akcích, tenkrát na po padly mé veškeré úspory. Petr tenkrát do zařízení bytu investoval přesně 2 550kč, no hlavně že si chvíli po tom, co bylo zařízeno, vzal půjčku 30 000 v bance. Půlku mě dal, jako že to dostal od někoho opožděně, zaplacenou výplatu na zedničinu a že je to na svatbu. Já na to ani nesáhla, později z ní ještě zmizela tisícovka. Jak jsem zjistila později, tak Petr nedostal žádnou opožděnou výplatu, ale vzal si půjčku. Tu půlku mi dal na tu svatbu, kterou chtěl a druhou půlku rozfofroval na kapesné, bylo to pryč asi za týden. jediné co mu z toho zůstalo byla akuvrtačka, nic jiného rozumného a hmatatelného jsme z toho nikdy neviděla. Jenže ho nepřišla tak levně jak říkal, stála sice v krámě nějakých 1600, ale v podstatě přišla na takových 25tisíc- půjčka a úroky z ní . Těch 14 000, co zbylo z toho co dal jakoby na tu svatbu jsme odnesli do banky, aby alespoň z toho nebyly úroky. To byl jeden z mnoha prů… co jsem s ním zažila, tak jen pro připomenutí…..

Když jsem položila koberec, tak jsem se byla píchnout na 5 minut ani ne k sousedce naproti do elektriky. Budu jí muset něco dát. moc se jí to nezdálo. Že prý si už můj ťaťka svítil tou žárovkou, no a elektrika není zadarmo, že jo……. a já teď 5 minut ten vysavač… nou koment :o)))))))))

Na oběd jsem jela do Ohavče. Marušku jsme uspali venku v kočárku, nejdřív nechtěla spát a ptala se „kde je maminka“ já jsem dojídala ještě oběd, když jsem si ji přebrala, tak zas volala „kde je babika“ jak jsme konstatovali, tak ta naše Maruška je jako kvočna , potřebuje nás mít všechny pod křídly. Pak usnula, udělala jsem ji takový pelíšek, že jí nemohla být zima. Okolo půl 2hé mi přijeli kamarádi na nábytek. Tak jsme nakládali a stěhovali. I ta na první pohled křehká Bára toho unesla víc než já se svýma bolavýma rukama.


No a co se nestalo , dojeli jsme s druhou károu před barák a já zjistila že nemám klíče. za celý život se mi to nestalo abych ztratila klíče až teď když před barákem byla vyložená kára z nábytku tak klíče nikde. Bára se mnou čekala před barákem a David jel pro klíče, které už mamča hledala (Bára slyšela zazvonění na výjezdu) byli tam .. aspoň že tak . to ale celej život je neztratím až dnes….. Děkuji všem za pomoc….

Hlásili poslední teplej den, ale vymrzli jsme úplně neskutečně. Zima se hlásí o slovo. Maruška měla nějakou neklidnou noc. neustále poplakávala . Ale dnes je už vše OK.

0 komentářů: