Tak tady naše beruška v novém kloboučku od tety Heleny. Dokonce mi pozovala, čekala až ji vyfotím a k tomu říkala „ještě“ dnes vážně jak modelka. jeli jsme s mamčou do města. Stavili jsme se v nové pekárně kde mamča koupila rohlíky a špičky k odpolední kávě (viz. dále) neb už nebylo nic upečeného . Pak jsme to vzali přes Nový Praktik , ale to co jsem potřebovala stejně neměli, škrabku na auto. stará se mi rozpadla a nová je kdesi v krabicích. Koupila jsem i loni po zimně za korunu a ráno byla zima a namrzlo, tak jsem zase škrábala obalem kazety :o))))) S Mamčou jsme pak zajeli do kutlochu aby jako druhé oko odsouhlasila verzi rozložení nábytku. vše jsem uspořádala sama, ale potřebovala jsem ještě nějaký nezaujatý názor. Vše mi bylo odkýváno a jeli jsme na oběd. Po obědě a šlofíku jsme dali kávu. Maruška se zmocnila ,é špičky a nechtěla se jí vzdát. Normálně se se vším dělí, ale tentokrát držela ten zákusek v ručičkách, že ztrácel tvar a že „nedám, moje“ učíme ji, aby se podělila a dnes nic. Pak se mám to povedlo, ji ji vzít a když jsem si dávala do pusy, koukala na mě pohledem, jak kdyby nikdy nic nejedla a „neupadne? „ :o))) samozřejmě, že jsem ji pak dala, aby viděla, že maminka se podělí. Ale když jsem se na ní opravdu jako zlobila, že se to nedělá, že se vždycky všichni podělíme, tak schválně krčila nos a dělala kvichty. Ona ví, že když se zlobím a už je zle, že se kolikrát neudržím a tohle mě rozesměje, tak to zkoušela potvůrka :o)))) To se nedá vyfotit, to se musí vidět.
Po kávě šla mamča likvidovat kytky před barák. Já se převlékla a připravila se na výměnu pneumatik. Petr si zrovna přišel pro věci, co tam měl ještě v igelitce a koukal na mě divně, že si jdu měnit gumy, a stále brousil okolo baráku, on snad chtěl vědět s kým. Šel do kopečka, a najednou byl na chdníki za stromy v doby, kdy by byla otamtuď pryč u moje babička o 2 francouzkých holích…Na Marušku se ani nezeptal….
Kamarád je měl půjčené na dalekou cestu za hranice, tak mě je přivezl a pomohl zrovna přehodit, mým bolavým ručičkám to bodlo, že nemusím povolovat utažené šrouby. Pak mě pomohl zapálit karmu a topení. Na ty fígle jsem ještě nepřišla, teď už to vím, jak na teplo v baráku. tak mám konečně teplou vodu a radiátor na málo, aby tam nebyla taková klendra. Pak jsem mu za odměnu dělala navigátora v Kauflandu aby rychleji našel co potřeboval. Den utekl jak voda. Zítra musím po úřadech, volali z byťáku že už mám revizi na elektriku, tak musím proň a na dodavatele, aby mě tam už konečně běžel „sřídavý, střídavý, slavný elektrický proud…“
A tohle srdíčko jsem našla když jsem uspávala večer Marušku na posteli, ten list se utrhl s kytky u okna, jak tam Maruška řádila. Ležel tam na peřině a mě se chtělo věřit, že něco znamená…
1 komentářů:
Věřit je důležitý, když myslíš pozitivně, tak se víc daří a když se náhodou tak úplně nedaří, tak se to líp přežije. Tak VĚŘ!
Okomentovat