Klasické dopolední kafčo, tak nějak nějak jsem náhodou na BC narazila na náš léty osvědčený recept na tvarohové koblížky, a protože je to fakt rychlovka , tak jsme je sfoukla ke kafču . Jen nějak pořád nemůžu doladit elektriku,m přece jen jsem zvyklá léta na plyn. Tak aby byla propečené , tak nejsou zlatavé, ale černé taky ne, já ty čudlíky na kamnech přeperu.
Jedna obědová, kdy jsem šla jen do komory a Maruška za mnou okamžitě startuje v nejbližších botách.
Z domu jsme po probuzení Marušky vyběhli hodně rychle. Mamča psala, že čekají u kostela, jestli dorazíme,že má sebou i babičku. tak aby na nás nemuseli dlouho čekat tak jsme vyletěli jak vrabčáci. Báru už jsme nestihli, to zlatíčko nám nechalo u babíček volňásky na kolotoče co dostala. Tak jsme se po delším pátrání našli. Mamča zatím babičce jela ukázat opravené uličky. Jsem si vzpomněla na starý časy, kdy nikdo mobila neměl, a když se řeklo na tamtom rohu tak se tam muselo stát i kdyby měl dotyčný skluz hodinu. Tak Maruška babičkám ukázala jak se točí na řetízáku a pak jim šla „namazat“ obrázek. Ona říká namazat malování štětcem. Jako obrázek vybrala srdíčko :o))))) Jarmarečník jí potom půjčil k malovacímu tričku klobouk, no skřítek k sežrání , škoda že mě nedocvaklo udělat pár portrétů, no ale babičky pospíchaly. My pak šli k velkému podiu na prímovou místní skupinu Falešná pětka. Nemůžu si pomoct, kam se pro mě hrabou všichni profíci hnaný televizí, já prostě miluju realitu a lidi co hrajou a jsou odsud a když hrajou můj milovanej žánr tak je to vůbec salemácký „oléééé“
No musela jsme uklidit foťák ač se mi nechtělo. Potkali jsme tam totiž Petra. Dovedla jsme si představit jak by řešil, že mám jinej foťák. Když u soudu jako důvod neplacení alimentů se obhajoval tím, že jsme si koupila foťák. Ač to bylo o několik měsíců dřív než mu ty alimenty vyměřili , pro měj to byl zásadní důvod, proč neplatit soudem stanovené výživné. Takže kdyby teď viděl jiný a původ by mu byl naprosto fuk, protože z z toho co mi zbyde na rozpočet na všechno nenašetřím ani na pytel suchého s nosu. Pro něho by to byl argument proč nesplácet teď už dlužných 39 000. Tak jsem aspoň točila. Nemůžu si pomoct,ale po tom všem co mě vyvedl a vyvádí mě nebylo s ním příjemně, ač trhnul rekord a byl střízlivej , co jsem ho snad ještě nikdy nepotkala. Stejnak mám už v sobě megablok. Ale Marušku těžko tahat z města plného atrakcí a „ z tancování“ miluje muziku a naháněla tam kluky i holky aby s ní tancovali :o)))) Pak mě Maruška utekla po muzice na písek. Jelikož den před tím jsem ji otamtud trhala s tím že pospícháme že zítra, tak jsme jí dnes dle včerejšího slibu nechala pohrát. Prohodili jsme pár slov ohledně placení alimentů a podání exekuce na plat až sežene práci. To co mi řekl, mě doslova šokovalo, i když se divím, protože v našem státě je možný všechno. On je na pracáku někdy od konce listopadu, protože ho vyhodili opět kvůli chlastu. Nárok na podporu tudíž už nemá. Na melouchách si vydělává suprový peníze, aspoň se tím leckomu chlubil. A je pravda, že věci ze stěhování má pořád netknuté na půdě, takže si vše nakoupil znova. Jenže mu to nikdo nedokáže a tak mu stát platí ubytovnu. Takže maká jen na sebe, nedaní, bydlení mu platí stát. Já jako samoživitelka na RD nemám nárok ani na přídavky na dítě, bydlení si musím platit sama, ze zbytku vyžít…..on nemusí nic…
Já blbec nedočetla program do konce jak jsem pospíchala a nedošlo mi nějak že je čtvrtek . Takže se začal houfovat světýlkovém průvod. Maruška začala poplakávat, že chce taky lampion. Nedal nikde koupit , domů daleko na to abychom se stihli vrátit. Tak jsem Marušce řekla, ať si něco vybere támhle u stánku s dobrotama místo lampionu, když ho nemáme. Schválně jsem neříkaly, že jí to koupím, jen ať si vybere. Vybrala si marcipánovou jahodu za 30kč. Myslela jsem , že Petra aspoň trkne, že by za dceru jednou zaplatil 30korun, když jí nekoupil nic jak je půlrok dlouhej a před půl rokem to byl jeden džus. Nic víc… netrklo. Zaplatila jsme Marušce jahodu a šli jsme domů.
Na rynečku jsme potkali Jirku V. co hraje se všema míma místníma milovanýma kapelama. Tak jsem na chvíli přidřepla na pár slov . Krásně se tam i poslouchalo, na Rynečku hrály Modrý kšandy, takže opět milovaný country. Maruška chlapi od stolu nutila ať s ní jsou tancovat :o)))))) Chodila si přitukávat, no jako obvykle, celá Maruška bavila celý stůl :o))) Dokonce se stihla i přikrmit od kroket a slaniny po chleba s paštikou :o))) Já si tam dala jedno točený pivo k tomu neboť po tak dlouhém asbsťáku(když nepočítám minulej víkend do džbánku ) tak jsme měla točený naposled v dubnu a to pětadvacátýho :o)))) No měli tam jen 12ctku a já celé odpoledne nic neměla , tak to se mnou trochu zamávalo. Maruška měla doma úžasný praštěný nápady a poznámky a já byla ve stádiu úplně lehoučkého nakopnutí, přesto to stačilo k tomu, že si ty její hlody nepamatuju. :o))))
0 komentářů:
Okomentovat