20.9.2009 když se láska projevuje...

dnes je tak super datum a já nevím co napsat světoborného, měla jsme aspoň vyprodukovat nějakou fajnou fotku, No ale co už, den byl úžasnej, dali jsme si dopolední kafčo a hrátky,

Maruščin polední spánek aneb bez dinosaurů ani ránu. Sice nam nejsou celí ale víc místa na focení jsem neurvala. Je jí jedno, že spí na tvrdým, běda jak ji dinosaurus z postýlky zmizí.

Už vím co bylo na tom dni vyjímečného.. spousta spousta lásky. Dnes poprvé k našim šel s námi Jindra, slavili jsme ofiko ten náš svátek a Maruška byla tak šťastná. Pořád opakovala „ mám tady strejdu, to je můj strejda“ Byla šťastná že ho tam má, že nás má všechny pohromadě, to je pak její ráj Dokonce se u mě i cpala zákuskem, jinak lítá všude možně, já jen tuším že to bylo proto, že seděla mezi mnou a Jindrou. Nejen Maruška , všichni jsme byli rádi, že ho tam máme a že ho máme, jen Maruška to dokázala vyjádřit nejčistěji, svojí upřímnou dětskou dušičkou. A mě se chtělo brečet. fakt. No píšu a brečím no.

Holíňáci mě připravili tenhle úžasnej zeleninovoovocný koš. Byl fakt naprosto super. Jestli přijde někdo číst tak se omlouvám, nedokážu nějak obr áchat živě a hned v reálu. Možná pozůstaky po Petrovi tlumit emoce. Nebo nevím. Prostě byl úžasnej byl a jí si strašně moc vážím takových dárků. nezáleží kolik dárek stojí, nejvíc záleží na tom, kolik nápadu , myšlenek a lásky se do něj dá. Třeba jen do nápadu „co“ koupit a nebo se s tím i vyrobit. pamatovat si co má druhý rád. Toho si cením strašně strašně moc….

Teda zjišťuji že s oslavy fotky žádný, asi jsme nějak náročnější na kompozici či co. nebo aspoň ucházející. Ale když je oslava tak se dává do obýváku velký stůl a ti na gauči jsou pak na gauči zapadlí a v úrovni obličeje mají ti skleničku, tu láhev a nelze se vyhnout… Však jí to zase doženu.