21.9.2009 zase děkuju

Víte proč mi kolikrát trvá než to tady všechno dopíšu? Někdy jsme večer unavená, někdy jsme pryč, někdy dělám kraviny :o))) Třeba tahle první dnešní projektovka je ze 3 h ráno. Maruška usnula já to tady sklidila ,ale jelikož už nebylo uvařeno a abychom zase mohli dopoledne randit, tak jsem si chtěla předchystat oběd. Uvařila si červenou čepu na salát, tu obr brokolici z koše od Holíňáků, brambory. Pak si říkám , že než se pak rozehřeje trouba budem jít kdoví kdy , zas nadělám bordel před polednem znova :o))) Tak nakonec všechno skončilo až ve finální podobě. Jen se potvrdilo, že má tu hlavu vážně už k nepoužití, po tom všem patlání a umytí haldy nádobí jsme tak ve dvě ráno ve finále zasedla k PC ještě kousek dohnat. A pak po půl třetí jsme se začala divit, cože mi to tu tak hezky začalo vonět. Jsem jaksi úplně zapomněla, že vařím ehm…..

Dopoledne jsme byli u Jindry a já ze zbytku mlíka co měla Maruška na pití na noc a abych nemusela domů tahat načatou krabici, neboť přes týden tam tolik mléka nezděláme, Tak jsme udělala ke kafču a na svačinku palačinky. My dvě jsme se teda natucli že k obědu jsme ohřála nakonec jen polívku .

Maruška šla chrupkat pak jsme chtěli jít k babičce a na hřiště, ale Maruška se chuděra poblinkala. Byla veselá a to si hodila 3krát opakovačku. Zírala jsem jak je šikovná holčička, sice se to sem moc nehodí,ale když to píšu jako deníkovku tak v rámci zápisu. Jen jednou jsem řekla, Marušce, že pokud to stihne, tak se blinká do záchoda a ten bobek skutečně, když to na ní přišlo, běžela k záchodu a tam sto udělala. Jasně že nestihla úplně doběhnout, to jsme uklidila ,ale většina byla tam . Pak se chuděra počtvrté poblinkala v postýlce, ale moc, to nestihla nikam a to bylo poprvé, kdy ba ní byly vidět známky úmoru, do té doby to byla veselá poskakující holčička. Pak chtěla ke mně do postele , tak jsme ji tam dala na polštář jsem natáhla osušku, kdyby něco aby se nemuselo převlíkat. Pak jsme šla pověsit vypranou deku a hodit do pračky další poblinkanou várku z postýlky, jak to nestihla. A ono to na chuděru zas přišlo, ale úplně mě domnula. Slezla s gauče, vzala si ručník co byl přes polštář , držela si ho obouma ručičkama a blinkala do něj. Takže jsme vůbec nemuseli převlíkat. Já to vím, že je to chytrá holčička, ale opravdu mě dojmula , jak v daném stavu jak ji bylo špatně byla tak moc opatrná.

jelikož jsem zapoměla na noční zapíkanou brokolici lovila jsem fotku, jak jinak v našem pidibytě kde všude něco ruší , než portrét. Maruška na gauči skákala a válela sudy, na svůj stav jí nešlo udržet. Vím že ta první je úplně blbě neostrá, rozmazaná, se stíny, prostě prví cvak. Pak mám spoustu hezčích, ostrých, vysmátých ,ale na téhle pro mě něco je .. v tom výrazu…tohle je prostě můj anděl…

A máme teď dva … když píšu datum vidím 21. tak se mi vybaví ten důležitý den, první kafe s Jindrou. Já nejsem pamatovač datumů,ale když je s tím spojená tak důležitá věc a ten den byl dnem na který se těší moc lidí, prostě první jarní tak na to se tuplem zapomenout nedá. Takže děkuju za nádherný léto a těším se na podzim jež dnes začíná. Chce se mi tolik toho říct, ale to jsou věci co sem nenapíšu, ti co to mají vědět to vědí. Já píšu jen děkuju za sebe u za Marušku a držím pěsti všem co nevědí kudy dál, vězte že bude líp. Někdy to stojí moc sil, ale pak se všechno v dobré obrátí…