Jindra byl dopoledne na dvou pohřbech,život občas tropí hlouposti a mě pořád zní v uších věta , že nebožtík byl na svém vlastním pohřbu. Taťka jen popletl jména, bez takovýchto chvil by byl život nuda. Po obědě jsem dala spát Marušku a Jindra v malé pauze mezi akcemi přišel na kafčo. Zvláštní jak Maruška to cítí i ve spánku, Přišel až když spala , rady mi běžně spí 2 hodiny, přesto se mi vzbudila za chvíli a hned se ptala kde má Ťapinku. Tak jsme vypili kafčo, Jindra se vydal směr svatba a my projezdit volňásky od Báry a nějaký ty korunky co dostala Maruška od tety,Paní Veselkové a Jindry. Byli jsme na autíčkách, létat na slonovi,na trampolíně to Maruška nakonec proležela, líbilo se jí, jak to houpalo. Ale co si zamilovala byl autodrom. Tam jsme byli asi 6krát, to se Marušce líbilo nejvíc. No vážně jsme si to užili jak nikdy, loni jsem měla vyčleněnou na každý den padesátikorunu a tu jsem věnovala vždycky Marušce na jeden řetízek a jeden kolotoč, víc nic. Sice jsme nerozhazovali jako jiní , navíc je to zbytečné ale fakt jsme si to užili. Často méně znamená více.
Takhle Maruška jezdí jak komediant...
Přináším jednu megasérii z usínající střelnice. Díky Honzovi a Lucce. jsem se zařekla, že po 10 letech známosti si ty jména konečně budu pamatovat. U nich je vždycky zapomenu a nevím proč a jak jsem se dozvěděla jsme si kvit:o))))) Díky jim že si Maruška mohla poprvé zastřílet s kuše a katapultu. Ne fakt to nepletu, tohle je fakt katapult, protože se do něj nejdřív nakaká a pak se střílí. A bravurně zvládla nastoupit na chůdy, až jsme hleděli. Bylo to děsně príma… a přiznávám, přináším šumáky, fotky ze tmy , jen přisvícené lampou , fotila jsem i s bleskem, ale ty fotky u mě postrádají pro mě tu atmosféru.Jsou to fakt megašumáci tak nezešvětluju, bylo by to sand ještě hroznějši neb by zrno vylezlo. No aspoň by slepice nemusely hledat :o)))) Tak dávám tyhle…snad prominou pánové a dámy .
Vypsaný zápis je hodně dlouhý, jsem to psala ještě ten večer,ale tomuhle zápisu se nedalo odolat. Prostě serie úsměvů,chvíle co chce člověk mít zapsané hluboko v paměti.
Pak jsme se vydali za kostel ke střelnici. Protože vzhledem k nabitému programu jsme to pořád nestíhali na pár slov . Na Sychrově se nemůžem hnout z brány a teď je nereálné aby tam s námi jezdila Maruška, to bychom na jarmarky zase museli jezdit dva. Do té doby, než bude Marušce říct tam a tam se vrať tak to s ní tam sama nezvládnu. Je úplně neskutečný kolik let se známe a jak nám ty děti rostou před očima. Vždyť tuhle to byly mimina a teď už to jsou takový slečny. Marušku nechali zastřílet poprvé z kuše a ona to potom pořád chtěla , jak byla nadšená. Střílela i z katapultu , tak nadšeně, že měli co dělat aby to nevystřelilo Marušku samotnou.:o))) Maruška si střilení zadarmo okamžitě odpracovala , po každé střelbě chodila nadšeně sbírat střely. Šak toho sbírání za celý den museli mit plné zuby , tak mladá neopracovaná síla bodla. Maruška byla nadšená že tam má děti a s Amálkou i Eliškou si hrály. S Amálkou vymýšleli neskutečné bejkárny . Vzali si šipy od luků, každá dva, používali je jako hůlky, každá si udělala z látky raneček a hráli si na babičky, jak jsou na vlak a čekají na něj. Říkali jim staré ženy , Amálka napodobovala i hlas a Maruška se hihňala. Jednou to popletla a povídala Lucce „ my si hrajeme na mladou paní, my si hrajeme na tebe“ No já byla mrtvá smíchy.
Dokonce se mi povedl kousek na hodinu devátou večerní neskutečnej. Normálně mě ďobla vosa,když jsem si jen tak letmo sáhla na vrch hlavy, tak jsme dostala plnou dávku jedu. palec jsme za chvíli nemohla ani ohnout :o)))) Potom naše klasická loudička jidla (bohužel jí odolá málokdo) snědla Honzovi kus večeře, párek jí šel jako obvykle lépe než houska. Pokoušeli se o boj s Amálkou, jasně že k tomu ze sortimentu potřebovali ty zbraně co jsou už použitý… s krví. U povídání se postupně balilo a já najednou zjistila, že je Maruška zutá a nasáčkovaná u nich ve stanu a rozhodnutá, že tam bude spinkat :o)))) Mají pejska Emana. Maruška na něj pořád pokřikovala podle nich Emane Emane a najednou se ji to v hlavičce smíchalo s Ivanem a vypadla z ní celá básnička. a Povídala jí místo Ivane. O tom Ivanovi co má koláč v práci a učení ztrácí a hned za tím, jak jí říká babička , když ji tuhle předříkává v Ohavči ze staré knížky dodala „ a to je špatně, to se nemá“ :o))))) No domů nechtěla jet, celou cestu se ptala , kam jedeme. Já že domů a že ještě musíme pro Ťapinku. Tahle příhoda ač ubere těžce na mé cti, musím jí prostě napsat. Můj močák zhuntovaní podmínkami v práci a doraženej v těhu si prostě vzpomněl, že musí vypustit svůj obsah tady a teď. Důsledné matky prominou, po pohádkách zas nastolíme režim , ale šli jsme domů před 10sátou hodinou. Tudíž všude tma jak v ranci a nide nikdo. Tak jsem zabrzdila kočárek a v křečích dřepla za něj. To byla úleva, ale Maruška na mě spustila“ „maminko podivej se, počurala jsi mi kolo“ (bylo to úplně vedle) já že nepočůrala, Maruška větu zopakovala ještě důsledněji s dodatkem „podivej je počůraný“ „to se maminko nedělá“ ta mi dávala takový kázaní že chvíli před tím nečůrat, tak jsem durch od záchvatu smíchu. Dovezli jsme kočárek domů. Maruška vyváděla že domů nechce, že musíme pro Ťapinku. Ve vátahu ji hladila a pořád ji vykládala „ my jsme pro tebe přišli „ .
Doma bylo teprv veselo, já takovýhle chvíle prostě miluju. Marušce jsme udělala vodu a pustila se do dělání leča . Nutně jsme potřebovala zdělat zeleninu a měla hlad jak bezdomovec. Maruška se koupala chvíli (normálně by se koupala do aleluja) pak přišla do pokoje s nočníkem, protože přece nebude čurat bez Ťapinky, Pak jsme jí dala večeři, jak znám jeji zvyky , tak jsme ji nařídila, ať si sedne do postýlky a tam si to sní, a Ťapinku nekrmí , ona by jí byla schopná dát celou večeři totiž. Jenže dáma u toho dělala kraviny, šlebila na Ťapinku u postýlky až si u toho lehla a zbytek chleba skončil u Marušky na břiše. U toho si ještě v postýlce vyzpěvovala „zejtra to rozjedem na plný pecky „ :o)))))Chleba nedojedla nechtěla a já neměla ještě dokrájeno, tak jsem vyndala Marušku, že to jen naházím do hrnce a až se to bude dusit, tak dám Marušce plínu a dám ji spát. Maruška jako vždy se vším chtěla pomáhat , tak jsem jí měla přímo pod nohama , jenže na přání ať jde kousek dál vůbec nereagovala, protože z ní Ťapina olizovala ten tavený sýr, co se na ní nalepil z chleba. Když Marušku olízala tak se jí Maruška snažila krmit paprikou. Mezi tím si Ťapinka našla víčko z indulony a zuřivě si s ním hrála, bylo zlutý a já nevěděla jestli to není dílek z komína, kdyby ho rozkousala , tak už komín nepostavíme. Bylo to tak postejně velký. No Maruška mě hned peskovala „ Maminko nech jííí tooo, ona si jen hraje“ Všude překážely obě dvě, všude byly, motaly se, ale já tyhle chvíle prostě MILUJU. Maruška úplně štastná , že spinká s Ťapinkou, vím že bude ráno zase brečet, že tu není, ale však se brzo holky zas uvidí.
0 komentářů:
Okomentovat