Dopoledne jsme při hraní a kávě dolaďovali plán na výlet . Původně byla v plánu Zoo, Lenka mám podaruje volňásek, ale Bára přišla v týdnu s nápadem na jednu pouť jen nebyli jisté zda se pojede na 100% a tak jsme vyčkávali. Navíc nám přibyla Ťapinka, neboť tátu hoodně bolely nohy , a ta do ZOO nemůže. Nakonec se vše domluvilo a jeli jsme s Bárou, konečně se nám povedlo domluvit. Nakonec i bez Ťapinky protože to nebyl výlet na půl dne takže jsme to stihli mezi venčením Ťapi zůstala s taťkou . Ne že bychom ji nechtěli vzít,ale přece jen blinkala i na kratší vzdálenost a jeli jsme s Bárou tak aby neznečistila jiné auto. Ani vám nenapíšu co to bylo za vesnici, přijeli jsme zadem přes Pupíkov, kde je jeden barák vpravo, druhý vlevo a mají tam dva přechody pro chodce a podobné vymoženosti . Vím že je to u Jilemnice, jinak vím prd. Byl to celosvětový sraz lihových a benzínových vařičů u jednoho úžasného muzea. Je fuk že nemá vitrínu a plac pro každý exponát, podstatný je obsah. Tady vládně úžasná nálada, pohoda, těžko popsat to se musí zažít. Motorky, auta, fotáky, kamery, kufry, motory, zemědělské stroje co ještě nedávno stály v Ohavči jako sečka a podobně. prostě paráda. Spousta koláčků to byla Maruška ve svém živlu a opět perlila.
Největší radost udělal Marušce bazén, byl vyhřívaný a byla tam voda jak ve vaně. Fotila Barunka a ještě ty dvě fotky po, já jsem jen řezala a upravila do čb, nějak víc to těmhle sedí a něco jsme tam schovala :o)))) tam by chtělo mít čas….
Přijeli jsme domů poměrně brzo a já dala Marušku i když bylo déle odpoledne spát, neboť v autě usnula a byla k nevzbuzení. Pak jsme se šli na živo seznámit s maminkou co jsme se poznali na netu a bydlí pidikousíšek od nás. Už byla opravdu tma , bylo to po 7 hodině , ale miminka jsou nespavci, tak jsme mohli přijít, na focení to nebylo. Blesk je na prd na takový bobky tak fakt jen pár cvikaček. Na focení přijdeme za lepšího světla.
Maruška nás několikrát rozesmála, poslala jsme ji s počítat miminka, neb každé bylo jinde a ona našla dvě a hledala usilovně dál a ptala se „kde jsou další?“ :o))))) Niky se poblinkal a já šla chovat brečící Sandulku. Maruška byla hned u mě a dirigovala. „Maminko ona ti brečí, dej jí nudlík“ Tohle byl prostě záhul. Maruška nadšená z děťátek, mohla by kandidovat na matku roku , měla neskutečnou péči o obě, byla by to úžasná „velká ségra“ a já jí tak přeju aby jednou byla protože vím jaký je to být jedináčkem a jak je fajn někoho mít, když pak už táta s mámou nejsou. Už léta říkám, že je lepší sourozence mít, i když se třeba můžou čas od času hádat, pořád se „mají „ navzájem. No a o ně ani nemluvím, takovou bouři hormonů jsem nezažila snad ani v těhu a po porodu. Fotky mě dráždily, koukání taky , ale tady byl útok zdvojen a pochovat a pohladit pidiprstíčky hebké jak samet a já v tom lítala , se naprosto přiznávám. neskutečně rychle to uteklo, ještě nedávno Maruška byla přesně takovejhle uzlíček a prostě bych si to chtěla prožít ještě jednou. Protože je to to neúžasnější, je to ten největší dar od života, když máte to štěstí mít děti, je to ten největší zázrak, to se musí zažít, však víte. Jak jsem napsala v kronice v době když jsme ještě nepsala sem. Člověk si ani nedokáže představit kolik dokáže vyprodukovat lásky, jak bezmezně dokáže milovat, kolik lásky dokáže rozdávat a brát. Tohle všechno se opravdu vyvalí až ve chvíli, kdy drží v náručí poprvé svoje děti, a ta láska neustává, jen se s každým dnem násobí…. Tak se není co divit, že se to ve mě poplašilo no. S léty stoupají rizika a ledacos není tak jednoduchý jako u dětí co se narodí do 30ceti, ale já tuhle naději nechám žít , budu věřit tomu že snad si to ještě jednou zažiju , že Maruška bude velká ségra a že tátou se stane ten, kdo si to doopravdy zaslouží. Kdo si toho daru dokáže vážit úplně jinak , než jak s tím zázrakem naložil Petr.
Pečující Maruška se chodila „vrnět“ do druhého lehátka a byla z něho úplně hin :o)))) Půjčili jí tam dinosaury tak byla v sedmém nebi. Když jsem jí poslal před odchodem uklidit tak hádejte kde je měla schovaný.. nechala je „vrnět“ :o))))) Přiznávám se, že jsme odcházela jako hrdá matka, neboť Maruška byla opět pochválená jak moc je na tříleťáka, šikovná a chytrá.
1 komentářů:
Zdravím, chodím pořád číst jak se holky máte a jsem štastná, že to všechno takhle dopadlo. Známe se osobně sice jen pár let ,ale vím že chlap, kterej vás má oblízne všech 10. Jste obě úžasný zenský. To o dětech je strašně velice dobře napsané, pamatuju si to z psaní k prvnímu roku Marušky, nebo kdy to bylo. Moc přeju at se tohle jednou splní. Děti co se rodí takovým mámám jsou nejštasnější děti. On si toho nevážil a má to. Držím vám pěsti, ať jste jednou velká šťasná rodina. Johanka
Okomentovat