9.9.2009 domečky

Jindra kupoval Ťapince boudu o velikosti 2+1 a my měli doma schůzku s paní úřadu kvůli bydlení. Ta nám teda nakonec uklidnila, že bydlíme dobře. Ale po div ne hádce na úřadě , kde bydlím, a po mobilizaci, že tam kde bydlím, bydlet nenám….že musí vyřešit jinou alternativu bydlení .. mám o bordelu v papírech na úřadech dost ucelený a nehezký názor….Zbytek dopoledne jsme strávili hrou, dělat se mi nechtělo nic , já proti tomu ani moc nebyla, zato noje hlava. Odpoledne jsme vyčkávali zda nepřijede bratranec Petr S. vyloupl se u našich na kafe v pondělí nečekaně tak jak to on umí a dnes , když byl ohlášený se neukázal. pro něj zcela typické. Neviděli jsme se 14 let. je to tak trochu takový náš rodinný rebel, ale já se na něj prostě těšíla strašně, Ač se vidíme jednou za pár let, vždycky jsme skvěle pokecali, ač spolu mluvíme jen půl života :o)))Teprve potom, co se on naučil česky . Marušku jsme nechala v klidu posvačit a se zavřenýma očima jsme na gauči krotila svoji hlavu bolavou. Marušce jsme na svačinu umyla hroznový víno Ona si stála z linky zbytek chladnoucích těstovin , co byly k omáčce. vyndala kus těstovin, dala do misky místo nich hroznové víno a přikryla opět těstovinami. S tím si sedla a tím se slastně ládovala, Když telefon mlčel a náš Petr nikde vydali jsme se do města.

S Maruškou jsme si lepili tyhle domečky z kostiček, cena stejná jako za kolotoč (30kč) , ale zábava více jak na 3 minuty co jsou na kolotoči a výsledek jsme si mohli odnést domů. Marušku to moc bavilo.

Pak jsme potkali paní co léta jezdí na vozíku s jejím manželem. Byli nadšení že vidí Marušku, včera je uchvátila tancem a vydrží. Sice Maruška užila méně zábavy.. i když ona si vystačila se stánkem, u kterého jsme stáli. Měli tam nejrůznější hudební nástroje, klapačky , chrastila a rolničky. k tomu zatloukačku a opici na vozíku a tahání. tak se zabavila dostatečně. A my jsme povídali. Přece jen svět je o komunikaci, o tom aby lidí spolu mluvili, seznamovali se prolínali svoje životy. Skončili jsme u tykání

V 7 večer jsme se vydali k našim, potěšit aspoň na chvíli babičku a taťku jež tam byli sami. Mamča ještě v Praze. Maruška mě utekla na písek, než jsem se otočila, seděla tam bez bot :o))) Po cestě jsme potkali paní Veselkovou a tetu Marušku a než pak dojeli na sídliště bylo skoro 8. Tam jsem rezignovala a vzala prášek na hlavu . Maruška je tam potěšila a já čekala chvíli až zabere. Pak jsme se vydali domů, cestou přibrzdili v Kauf. pro jogurty. No než jsme se dokopali bylo po 9h, Dojížděli jsme domů a Maruška mě rozsekala. Povídá „mě je smutno“ ptám se jí proč a ona „děti už spinkají „ :o))))) Dnes opravdu dokumentační, bolavá hlava mi nedovolovala o focení přemýšlet.