10.5.2010 vzpomínám....

Maruška v noci spala špatně, do 2 do rána mě bral zub a kousalo mě v hlavě, jak Jindra chtěl, že bych měla do té knihy dát aspoň jednu fotku s Petrem,že je to minulost.. a tak se mi nějak připoměla. Když jsem projížděla staré fotky, hledajíc ty neej nej narazila jsme krom jiného na ty z nemocnice, kdy Maruška byla kvůli naši pitomý karmě a vzduchové bublině v trubkách opařena horkou vodou na stehýnku a ne málo, byli jsme v nemocnici, odden převazy pod narkózou, Hromady slz. Maruška bez úsměvu, bez síly, ty první dny a on.. nechodil do práce a když za námi byl v nemocnici. Ukradl mě z kapsičky od foťáku peníze, jež byly Marušky, co mámkdo dal, abychom se měli líp a já když jsme jí něco potřebovala , tak jsme jí to koupila z nich.. on mi je tam tenkrát ukrad. Nejenom tam ,doma jsme to schovávala běžně a tejně je našel. Ale v tý nemocnici, kdy jsme tam obě trpěli.. to byl fakt hienismus …. O spoustě věcí tu padla zmínka, stovky věcí mám jen ve svých vzpomínkách, říká se, že po čase to špatný vyprší a zůstanou jen krásný vzpomínky. Tak tohle není náš příklad teda. Vím jen že sekal latinu první 2 roky, nepil, 2 roky jsme ho zkoušela , než jsem vysadila anti a pořídili jsme si Marušku. Teprve, když byla Maruška jistá , myslel, že mu ten post táty nikdo neveme a začal žít, tak jak žil. Kdybych věděla, co se skrývá pod přetvařováním, Marušku bych si nepořídila. Prostě, říká se, že to špatný časem vyprší a zůstane jen to hezký,mě teď dochází, že si ty první 2 roky skoro nic nepamatuju, ale ty šílený manévry u nás doma si teda pamatuju až až. Knížka je o krásných vzpomínkách a do nich on bohužel nepatří..nebude tam. …

Když jsem ve 2 ráno usnula tak se zas budila s brekem Maruška, tak mám za sebou necelé 3 hodiny spánku.

Cestou z práce jsme se stavila ve Floře mamče pro kytičku ke včerejšímu svátku a pro květináč na hrob pro Jindru, ať to tam má maminka veselejší. Po obědě jsem odpadla, začala jsme usínat ve stoje i v sedě, Tak jsme dala 20, padajíc na hubu. Pak jsme jeli k Jindrovi, byl odpoledne po noční ještě na chvíli v práci, ani tam neměl přijet. Jenže nakonec potřeboval načerpat trochu kávové energie, tak přifrčel na kole za svýma holkama. Já dávala u kafe do kupy papíry a večer jsme s Maruškou dělali kraviny, to jsme se teda nasmáli.Pak už jsem byla KO, pohádku jsme nečetli ale vymysleli. Základ jsme říkala, Maruška doplňovala slova. Vznikla mám pohádka o Marušce a polívce , co vařila maminka, no nápad Marušky :o))))