Je sobota. Dopolko jsme s Maruškou vařili. Po obědě si dali dáchánek a Jindra vyrazil hrát. Maruška brečela že jede pryč, tak dlouho ho neviděla. Venku bylo nádherně, jenže abychom se někam hnuli, obětovala jsem čas, kdy nemužem být spolu a pustila se ve velkém do gruntu kuchyně a srážení 2 kuchyní do jedné. Dodělala jsme to o půlnoci. Ale mám HOTOVOOOO. Ruce rozežraný od včech sajrajtů,ale kuchyň je jak klícka a moje nádobí už má nové místečko. Maruška byla k sežrání. Já šplhala po lince, když jsemji drbala nahoře, fakt jsem tam visela jak vosa na bombóně a Maruška pofňukávala, že se bojí, že spadnu a pořád ke mně napřahovala ručičky, že mě pomůže dolů. To bylo tak dojemný . :o)))))
0 komentářů:
Okomentovat