Dnes jsme byli v sedném nebi a já si pak zas prošla soukromým peklíčkem, Ráno jsme zajeli po školce pro kytku růží do Penny. Přiznávám se že jsme se je naučila mít ráda. Nebyla jsme nikdy milovník nachystaných pugétů, jež čekají na svého majitele i 3 dny, ale když jsem musela hodně počítat a stejně jsem někdy chtěla udělat radost , tak jsem je jednou koupila a vydržely strašně dlouho a já si je vlastně zamilovala, víc něž ty velké drahé co hned skloní hlavu. Janičky měly svátek a ta naše jedna byla na dosah, tak jsme koupili kyti a jeli jsme se poprvé podívat na našeho Marečka. Jak píšu občas mě děsí, že Terezku od Barunky vidíme častěji než děťátko z přízně, nemělo by to tak být, jenže občas něco nejde tak jak chceme. Ne že bychom chtěli vidět Terezku z Bárou míň,my bychom k tomu radši viděli častěji ještě Marečka aby si byli aspoň kvit :o) Maruška byla tak hrrr že ulomila jednu růžičku, hned hlásila, že tuhle dá Marečkovi , jestli jí bude chtít. Jak jsme předpokládala, Maruška v sedmém nebi, Mareček fešák, už mu je 2 a půl měsíce. Dali jsme si kafčo a cíleně provětrali zrcátko u foťáku. Však jsem na to brala všechny své dostupné serepeticky .Nakonec to dopadlo, malinko jinak , než jsme plánovali ,ale to někdy tak bývá, obvzláště u děti. Oranžové zdi mi dělaly neplechu, no ještě že je PC. Byl to krásnej den. Jen mě pak smetla dávka hormonů, potvory jedny.
Noc byla perná, Maruška v noci brečela, že chce spinkat u strejdy, byla k neutišení strašně dlouho, vyprávěla jsme v 1 ráno pohádky,už to vypadalo, že zabere a zas ryk. Možná proto se to ve mě tak plaší. Maruška ještě nechápe směnování, pro ní je podstatné, že nevidí strejdu a že se jí stýská.
Odpoledne byli v Ohavči, Maruška mi vyčítala, že jsem jí tam nechala , že jsme pro mě nepřijela.. radši bych tam byla s nima. Maruška má dny, kdy nechápe,že z práce nemůžu utéct :O(
0 komentářů:
Okomentovat