Dnes jsme se slečnou vyrazili směr školka, vyzvednout si papír o přijetí. Copak o papír, ten byl hned. Na chodbě školky perlila , protože se mě na všechno ptala „kdo to je“ přitom je všechny znala „housenku, kytku, Rákosníčka i svého milovaného krtečka. Před školkou jsem potkala spolužačku Lenku a prohodili pár slov. Docela jí zavidím že ji zaměstanavet přizpůsobil pracovní dobu. Já se úplně děsím odpolední, že Marušku neuvidím celý týden :O(((( Jen ráno než ji tam odvedu a v noci když spí. :o(((( Maruška mě mezi tím zdrhla mezi děti, jež si hrály venku. Dostat ji od dětí a prolízaček, trvalo desítky minut. Když jsme se jí zeptala, jestli sem bude chtít chodit, tak mi tvrdila že ne :o) nose uvidí no. Konečně jsme se dostali aspoň na most. Byla ještě chvíle času, tak jsem dostala nápad, že se posíváme pod něj, bude aspoň blíž ke kačenkám, už mají káčata. Teď to tam opravili ale na to místo pod most, nikdo nechodí, každý kouká z vršku do řeky. Říkám si budou fajn fotky na kamenném nábřežíčku u splavu. Jen co jsme a něj slezli tak za náma bafnul Petr. Maruška vysolila první větu. „Já mám ale radši strejdu“ řekl, mi, že myslel,že nakupujem. Já nevím že to naše auto vždycky tak vidí, jak kdybychom měli exkluzivní kus a ne tuctovýho favorita . Spíš si myslím že jak žebrá před Kaufem. Tak u toho má čas čumákovat co kam jede a kdo kam jde :O( jak mě říkal to, že myslel že nakupujem, tak neslyšel Marušku. Tak mu ještě jednou zopakovala že má radši stejdu. Pak mu řekla že je zlobí. To má z toho jak Maruška má ráda film „jak se loví krokodýli“ (občas mi podle něj řekne „ty popule praštěná“ to pak nevím zada se mám smát, nebo ji napomenout) tam řešila že má kluk dva tatínky. Tak jsme jí řekla, že ona má taky dva. Ten co zlobil, tak už s námi není. Tak mu to hned řekla, ale neřekl na to vůbec nic…však má Maruška pravdu. Ukazoval mi že ZAS našel telefon. Tomu já tak věřím, za našeho soužití našel dva . Na kontě chyběly peníze na nájem a krabičku po nalezeném telefonu jsem vždycky našla časem za prádlem ve skříni i se záručákem. Za ten rok a půl co je pryč už NAŠEL čtvrtej telefon. My asi hledáme nějak blbě či co :o)))) Je divný že nenajde korunky za alíky, už Marušce dluží rovnejch 60 000. Pak jsme vlítli na rychlonákup, já jak na protest a naschvál rozměňovala pětititícovku. Já jiný koruny ani neměla (začínala jsme rozpočet na květen) , je to přeplatek z plynu jímž jsem spláchla nedoplatek vody jak nám tam rupla. Ale ten jsem zaplácla účtu, tak si teď přeplatek za plyn, beru do rozpočtu na květen z hotovosti. Ještě kus ty 5 000 bude na příští měsíc, tak dobře si zas nežijem
Přišlo mi to docela prvokující platit před tím, díky němuž jsme to měli a máme z ruky do huby takovým skvostným papírkem. Ale on zas měsíce v peněžence fakt nebude, tož jsem si to užila :o)))) Já nevím že se pak divím , že ty Marušce nikdy nic nekoupí.. žééé. Koupil sobě plechovkový pivo. Na sebe nezapoměl nikdy. A třeba sušenka ze pětikačku, to vám je pěněz :oP jsme šťastný že tohle všechno je za náma…
Odpoledne byla Maruška na návštěvě u Bezdíčků, s mamčou si to tam moc užili.
0 komentářů:
Okomentovat