30.9.2008 mozaika

Fotka, taková dokumentace pro potomstvo, tak se dělají mozaikový chodníky, je dobře že je v Jičíně stále udržuji, je to sice pracnější než zámková dlažba, ale za to je krásnější a je v tom historie a kus řemesla….

Shrnu dopoledne, vařila jsem jabkový knedlíky… vynímečně jsem i obědvala páč je miluju, akorát mi pak bylo zle. Když jsem šla mýt nádobí tak jsem stahovala popadanou mouku a největší bordel do dřezu. Našla jsem na lince, utržený kraj z obálky z Komerční Banky, tak jsem jen řekla Petrovi, že to mohl rovnou hodit do koše. Vyjel po mě, že vyštrachám všechno, přitom výpis z banky jsme neviděla už několik měsíců, protože když je tam mínus jak si vybírá kapesné, tak je přede mnou schovavá najdu je jen náhodou třeba pod matrací , když převlíkám postel. A on že vše projezdím rychleji než on. Jako tuhle jsem chtěla schovat tašku a on na mě, ať se nebojím, že by v tom štrachat nebude.. on který mě otamtud ukradl už několik set. za ty roky co spolu bydlíme. Já to nehledám a on se na mě hned vyjede, leželo to jen na té lince. To on po tom, co odjedu z domu hledá kde mám schované peníze a kde je zašitý jaký alkohol (ten zbylý) Matuška se za dopoledne 4 krát počurala….

Po obědě jsem si šla lehnout s Maruškou, vstala tichounce, že jsem ji dnes ani neslyšela. Sundala si punčochy, plínku, vykakala se do nočníku a pak mě budila „Mamiko, vstávej, komín“ tak jsme vstala, a šla si přečíst jednoho pravdivého hejlíka, na kterého jsme dostala echo, čekalala jsem až mě Petr nebude koukat přes rameno, pro pravdu se zlobí. Byl pravdivý, všechno vím, dokonce byly 2 oba dva z rodiny. Rozbrečelo mě to tak, že jsem nebyla chvíli ve střehu a Maruška toho využila. Zaútočila na špajzku. Našla Jemeny koberci smíchanou krupici s roztřískanými vajíčky a naškubanými rohlíky. nejhorší spoušť udělala ta vajíčka. nemusela by tam být, ale měla jsem je tam schovaná před Petrem, abych měla co dát Marušce, ona je miluje a Petr si často udělá míchanici, což je v naší situaci hodně luxusní večeře či svačina. Tož pohroma, tak jsme to poklidila a šli jsme ven. Nakrájela jsem zbytek chleba a šli jsme ho hodit kačenám. Šla s náma manča, potom dorazil k rybníku i taťka (myslím můj) dovařoval doma guláš. Měli jsme tam chvilkový sraz s Bárou, bohužel hodně chvilkový.

Na zpáteční cestě jsme opět pribrzdili na hřišti, bohužel nás vyhnalo dřív mrholení jež přecházelo v déšt. Maruška se za celé odpoledne nepočůrala, stále to pozoruji, že to začíná být drsně spojené s přitomností Petra, když jsou spolu, někdy s ní i blbne, a ona se směje, ale stejnak má v sobě zarýté určitě to řvaní na mě. Večer zas nechtěla domů :o( Cestou z hřiště nám zpívala novou písničku u jehož podání fakt ucvrkávám blahem, když Maruška krásně zpívá: „sečou, sekáčííí, mají kosýý…“ Kdo jí už viděl nechápe, jak může v necelých 2 letech takhle zpívat.