26.9.2008 Poslední sbohem Píďovi

Je pátek, dopoledne jsme byli plavat. Tůze jsme si to užili, nazpátek jsme se brouzdali lípovou alejí od areálu a Maruška zkoumala listí, tenhle ksichtík je tak vystižnej

Petr měl původní myšlenku, že by jako jednou jel s námi, ale pak opět vyhrála televize a počítač,a my si to s Maruškou opět užívali.Maruška trhala „jabíka“ a byla z toho šťastná. Potom jsme sbírali oříšky a Maruška to nádherně řekla, i s tím „ř“ Prostě spousta krásných hezkých chvil, naprosto úžasných, které on nezažije, protože nechce…..

dnes se vymetal komín, strejda se na to postrojil, vypadal jak ředitel školy nebo školník, Rak jako tak, když jsem ho viděla s tou kominickou štětkou, hned jsem viděla dědu, kdysi…. a při pohledu na kominický závaží jsem si řekla, kdyby ta čistka od sazí šla udělat i jinde, kdyby se dalo použít závaží a zas by to luftovalo, zas by vzešel plamínek…. moc se kouří a štípou oči.

Nějak se to nedalo lépe vyfotit bud byla střecha tmavá a obloha vykreslená nebo naopak, ještě se mám co učit, sluníčko jež zapadalo, dělalo neplechu. Ale jasný důkaz že Ferda mravenec, práce všeho druhu je tady :o)))

Tyhle zvonky jsem našla na zahradě, když jsem byla Píďovi vykopat hrobeček. Byly to klasické zvonky, co kvetou v létě, ale tyhle byly 10cm vysoké a zvonečky měli pidi zvonečky a teď když na tu fotku tak koukám, cítím z té fotky touhu, možná to bude tím, že Petr našel asi 3 roky schovávanou flašku RUMU ještě poctívej rum, s nápisem RUM a ne ten patok, co se na něm dnes píše „tuzemák“ podle EU , tenhle ještě voněl.. nebylo ho tam moc. Ale jemu to stačilo k tomu aby to na něm bylo vidět a jeho slova měla ten nechutnej nádech opilcovství z kterého je mi na blití, těch chytrejch řečí … to byla poslední kapka, nechce se mi to poslouchat, obhajování že nejsem alkoholik…To že mám jít k doktorovi já… . Je mi na blití jak tady místo aby byl s náma venku tak prolízá byt, kde je co schované, peníze a zbytky alkoholu, aby moh ukojit absták…. Chtěla bych být jak ty zvonky, dva spolu já a Maruška a o v povzdáli a nezaostřeně….

jeden lístek, nevím co psát, Petr mi tu buší na dveře a já se bojím, chci najít místo, kde budu mít klid, pohodu, štěstí….

Dnes jsem pochovala Píďu , dřív to nešlo. Specielně kvůli tomu se do Ohavče nejelo, tak jsem to mohla udělat až dnes. Vykopala jsen diru v našem koutě na zahradě, kde je zvířátkovej hřbitov. Je tam andulák Ferda, a pejskové Míša a Bobík. Na pohřbívání jsem musela vzít Marušku sebou, mamča zrovna sbírala ořechy v haldě šrotu a cihel, co je pod ořechem. Marušce by se tam mohlo něco stát, Tak jsem ji vzala sebou, musela jsem u toho brečet, byl to kamarád. Maruška mu natrhala trávu, aby měl co hamat a naházela mu ji do hrobečku, pak mu zamávala, řekla „ahoj a dobocon“ (dobrou noc) teprve až když zmizel pod hlínou ho začala hledat. Volala, brzo zapomene, ale bylo to k pláči, všichni jsme to měli rádi a ona ho zbožňovala svým dětským srdíčkem….

Třeba je to světýlko Píďovi do králičího nebe, možná je to světýlko,co potřebuju vidět já, sedím tu a bojím se. Petr stále buší, sem tam někam odejde, já už nemám sílu se nechat ponižovat, sedím tu a bojím se…..

Asi mám blbej pocit, že si má vyzkoušet jak skončí pokud nedostane rozum, možná se jen nechci nechat ponižovat. Nevím co mám dělat, bojím se….