Dopoledne jsme byly s Maruškou ve městě, nechat si na poště přidělit číslo na SIPO a na sociálce a ve Fotolabu zjistit co a jak, neb se mi záhadně ztratilo víčko od foťáku ač bylo přivázané. Tak jsem po cestě cvakla náš balkon, ten byl na tom bytě snad nejlepší..2,5krát 4 metry, ale podlahy sypané pyliny překryté sololitem , na teplou vodu se muselo čekat než dotočili sousedi, jinak to karma nebrala , oloupaná vana, věčně hlídat zlobící karmu aby člověk nebouchnul…. to mi chybět nebude…koukám se na něj s nostalgií, jak jsem si tam večer ustlala , za dveče píchla přenosnou televizi Merkur a za letních večerů koukala na televizi na balkoně :o)))) kde se mi to stane.. ale to podstatné tam chybělo..klid, porozumění, souhra dvou lidí, kdy nedělá kompromisy jen jeden…tam visely Maruščiny plínky, tam se v létě máchala v bazénu, zalívali jsme spolu kytky, v létě jsme tam slavili a svítili si montážní lampou a hráli na kytáru…zůstanou vzpomínky.. krásný, ale i zlý, když jsem se tam zavřela a stála na boso ve sněhu aby mě Petr neublížil…..život píše přiběhy, zas budou jiný a snad už nebudou tak bolet…..
Domů jsme přijeli v půl 12, čekala na nás paní Víchová, aby viděla Marušku, dozvěděla jsmem se že Blanka čeká rodinu, bydlí teď naproti našim, tam co bydleli léta Bartošovi, po nich ce mi stýská…k obou mám vztah letitý s obema jsem vyrůstala. Blanka je o tolik mladší, koupili byteček, čekají rodinu…strašně se to ve mně pere, že to mělo bejt taky tak a že doufám, že to tak jednou bude, střed pólů.. emoce napjatý situací, musím se nadechnout, ale vím že to zvládnu….Tady Maruška míchala v konvici lžící co je tam na rozmíchávaní hnojiva pro kytky a povídala řikačku o chlebu co zná, ale ona využila toho míchání , breptala u toho „mísím, mísím Boží dávek (dárek) „ dál to je „až umísím, budu válet, až uválím budu píct, až upeču budu jist“ z toho konce umí jen pás slovíček, spíš ta koncová jako válet, píct a jíst. Tak ji teď máme nalepenou stále u konvičky a „mísí Boží dávek „
Po 16h a po odpolední kávě jsem vyrazila do Ohavče bojovat s krabicemi. Tady naše lípa s měsíčkem akorát před 2 lety jsme ji sázeli, na babiččiny 80tiny a před Maruščiným narozením. Kocour byl nadšený že mě vidí, ve ztichlé stodole jsem slyšela, jak stále někde vrní, koncem minulého týdne se tam nebylo jelikož byla jiná práce a taky šílené počasí a jemu chudáčkovi to moc chybělo :o(((( Na zpáteční cestě jsem se stavila v bývalém bydlišti pro výplně, nechali mě je na půdě v pytli, zapomněli je odvézt a Bára je potřebovala, tak mě otevřeli sousedi a tak jsem vlítla na půdu a dala si jedno rychlý kafe v Jiráskově 147 už jen jako návštěva….
0 komentářů:
Okomentovat