sobota 1. listopadu 2008

1.11.2008 Svoboda.....

Dopoledne jsem zaběhla do města do bankomatu, pro rohlíky, pro Inku a žárovky do stodoly. Petr mě psal, že má hlad a že chodí po trhu a nemá zase kde spát. Cestou jsem potkala ženskou, která ho znala a sháněla ho na zedničinu, teď a hned a dobře placenou. Tak jsem mu zavolala,ať mě nadává kdo chce, ale mě za 3,50 za telefon vznikl klid, protože Petr přestal otravovat, že mu mám dát peníze na ubytovnu, který nechápal, že mu nedám. Nikdy se k němu nevrátím, ale nedokážu v sobě hromadit zlo, není mi pak dobře, připadám si jak zlej hnusnej člověk, a to já nejsem, jsme prostě čistokrevná Ludmila. Tak jsem mu řekla, že je to TO POSLEDNÍ poslední co pro něj dělám. Včera mi drnčel telefon celej den jak otravoval, že chce zaplatit ubytovnu. Moje NE neslyšel. . Takhle si má šanci vydělat na ubytovnu a já budu mít klid.Dnes je 1.11, oficielně nastupuju samotu jen se svým zlatíčkem Maruškou. Tohle byla moje jedna jediná a dost velká pomoc na rozloučenou, teď už je na něm,jak s touhle šancí naloží. Při štěstí budu mít klid od věčných telefonátů a od ostudy se potkávat ve městě s neoholeným, špinavým, smradlavým člověkem, se sterým se musím zastavit, kvůli Marušce, neb je to její táta. jen večer jsem si říkala, zda jsem udělala dobře, neb Maruška se probudila chvíli po usnutí a volala „Bojim táty“ jenže tak jako tak, bych ho stejně potkala jiný den. Jako táta jí má právo vidět, zatím to nemáme právně upravené. tak jsme se dnes viděli asi 10 minut…

Maruška mi cestou města vytuhla, Do auta jsem ji překládala spící, jeli jsme hned do Ohavče aby mohl taťka domalovat náš pokojíček. Maruška chtěla pomáhat stále hlásila „mícháme“ a chtěla nám moc pomáhat, stále hlásila „majovat taky, děda pacuje“


Hned po obědě jsme zajeli do Ostružna na hřbitov. Něž jsem dotáhla ke hrobu těžkou mísu tak už Maruška byla zadělaná, protože vlezla k hrobu k Vávrovým a moc plakala.Onje ten hrob těsně před naším, byla tam hlína po středečním pohřbu a jedna svíčka zrovna přístupná našemu ďáblikovi. Jak jsem později vydedukovali, tak si spálila paleček na ruce o víčko zapálené svíčky. Bohužel jsme nestihli zasáhnout, celé odpoledne jsme slyšeli sem tam „bolí“ ale teď už o ničen neví. Ukazovala jsem dnes Marušce poprvé jak se pumpuje pumpou, byla nadšená, chtěla taky,ale bohužel nás honil čas…..


Tak to jsem si naběhla, Maruška objevila ve stodole, kde jsou moje věci z bytu svůj nočník. U rodičů má jiný a v Ohavči se už od té doby co ho používá vytáhle prastarý po nás, když teď Maruška chce tam na velký záchod, moc se jí líbí, že se může držet těch madel, co tam má babička. Ale dnes čapla nočník svůj a že chce čurat. Vzala jsem nočník a odnesla holoušek pod třešeň že udělím praštěnou fotku, Maruška na nočníku ve žlutém listí. Tam moc seji tam líbilo, že nechtěla slézt, stále hlásila „čůrám“ asi do 20 minutách teda měla hotovo….. jen co potřebovala znova čůrat, čapla nočník a letěla s ním pod třešeň, se jí tam abnormálně líbí na něm sedět:o)))))


Nepovedla se žádná aby byl vidět obličej, Maruška se s kocourem stále mazlí a hladí ho hlavičkou, taky asi hodně poslouchá jak přede a říká mu „Macíku vemu“..chce ho nosit, ten kocour už musí mít svatozář…..Když se setmělo, šla jsem přebírat krabice do stodoly, za světla jsme stihli spoustu podzimních prací. bylo mi krásně svobodně….dneškem mi začíná taková oficielní svoboda. Ne že by člověk po ní toužil, ale když to nešlo,tak to nešlo, takhle nám bude líp… slov proč už jsem vypsala až až….

Petr mi večer psal, že sehnal ubytovnu, že musí dát zálohu a zbytek doplatit, myslela jsem že chce tu zálohu zas po mě. nakonec ne, byl jen šťastnej, že nemusí spát na nádraží a že to může někomu sdělit, Byla jsem to já. je z toho cítit samota,ale může si za to sám. A to má 8 sourozenců a o jediné štěstí se připravil. Je mi ho jako člověka líto, ale po tom všem, je mi lehko.. že nemusím milion věcí, hlídat si jídlo, hlídat si peníze, klepat se jak přijde a co bude.. je mi krásně. pernamentní strach pomalu přechází do klidu….

5 komentářů:

Lucka73 řekl(a)...

Liduš - kéž by ten klid byl opravdovej, harmonickej a napořád!! Ze srdce vám to přeju!!!!

Anonymní řekl(a)...

Holky, zvládli jste to. Moc gratuluju, už jsem o Vás měla skoro strach!!! Ať už je ted jen líp a líp :-))

Anonymní řekl(a)...

Ahoj holky.
moc Vás obě zdravím a přeji MOC štěstí. Pocházím z Ohavče, moje babička Růžena Vávrová nedávno zemřela a moji rodiče se z Ohavče přestěhovali do nedalekých Robous. V domečku po nich bydlí bráchova dcera Míša Krausová s přítelem Kubou a malou Nikolkou.
Také jsem prožila těžké životní období, ale už je to pryč. Chce to jen hodně síly a čas. Bude líp! :-)
Jitka

Lasconka řekl(a)...

Liduško, moc jsem na tebe a Marušku celou dobu myslela. Věřím, že všechno špatné už máte za sebou a teď už bude jenom líp a líp a líp. Maruška je poklad a ten klíček v tvém srdci bude napořád. Dáváš sílu i mě, úplně cítím, jak pookřáváš :) Holky, držím palce!

Kincsem řekl(a)...

Uffff, celou dobu jsem na vás holky pořád musela myslet, jsem ráda, že jsi to dokázala a vytvoříš sobě a Marušce hezký a klidný domov. Maruška na nočníku v listí je úúúúúúžasnáááááá.