Usnula jsem ve 4 hodiny, nějak mě ti všechno nedalo spát. Byla jsem nějak KO, mamča si ráno vzala Marušku a já si chvíli dospala. Pak se to všechno nějak zamotalo. Bára myslela, abych to tam setřela a přivezla z Ovavče koberec. A odpoledne že by se vozil nábytek. Koberec jsem se svýma bolavýma rukama vzdala, stejně jsem neměla pavouky. a nasoukat ty 3 metry a sundat ho sama z té hromady aniž by mě cokoliv padlo na hlavu bylo nereálný. Tak abych aspoň setřela tak jsem vynechala Marušce slíbený cirkus… a to jsem fakt obrečela. Protože jsem jí to slíbila a sliby se mají plnit a Marušla se stále ptala „kde jsou oveky“ Chtěla jsem abych nezdržovala brigádu a mamča taky říkala , že bych měla vynechat cirkus. A jit to tam udělat.. jenže jak tam nejni teplá voda….elektrika nejde a kotel se mi nepovedlo zapálit. tak jsem to mohla šmudlat jen ledovou a najednou to na mě dolehlo….Voda byly tak ledová, že jsem z ní měla ruce v jedné křeči, byla mě brutální zima, všechno se mi zdálo nekonečné. Ruce mě bolí jak čert, úplně neskutečně (a to u bez vody) a to mám ještě tahat xxx krabic. Neudělala jsem nic, než vyšmidlala ledovou vodou podlahu v kuchyni, Kapky po malování byly zaschlé a tou ledovou vodou to prstě líp nešlo. Prostě jsem udělala prd, podlaha byla tou vodou umytá ale brutálně čmouhatá takže práce k prdu. Neudělala jsem nic a ještě jsem připravila Marušku o slíbený cirkus a sebe o zpestření uprostřed toho shonu….. Nebyla jsem schopná ani zapálit tu karmu, neznám systém , vyzkoušela jsem všechny možný čudlíky a nic. Nějak mi to začalo potvora našeptávat , že jsem k prdu, že si nezapálím ani kotel, přitom si udělám víc než většina chlapů, protože někteří neví ani jak vypadá kladivo. Mě stači jednou ukázat a už to příště vím, jenže nikde nikdo a spista práce…. Najednou na mě dolehla ta samota a potřeba lásky, pohlazení, jen na chvíli. Nebo aspoň vědět, kdy bude líp, nestojím o problémy, potřebuju se vzpamatovat a pak možná…. jen mi z té zimy byla zima všude i na duši a byla jsem moc moc unavená. Zahřála mě až Maruška , která mi do telefonu řekla „maminko“ když mě volali, jestli stihnu přijet na oběd.
Po obědě jsem šla uspat Marušku, chtěla pití tak jsme hledali. Nikdo ho ten den neměl, já byla bojovat s tou podlahou a mamča jí dávala pít z hrnečku. A pití nikde. Hledali jsme jak blbý a pití nikde, pak se prám Marušky kam jsi dala to svoje pití. A Maruška letěla a ukazovala mi na svoji peřinu a říkala „tady je pití“ mě bylo divný proč jde pro peřinu , když jsem ji zdvihla pití nikde nebylo a Maruška že tam je a ukazuje stále na tu svou peřinu. Tak mě napadlo pohmatat.. bylo zasunuté v povlaku u peřiny až v protilehlém rohu. Tak tam bychom to hledali do příštích Vánoc :o))))) ještě že ta Maruška je hlava chňápavá a že pochopila co po ní chci a pamatovala si, kam to pití dala :o))))
Po obědě přijela Bára, pomohla mi naložit koberec a položili jsme ho na podlahu, začali jsme řezat, ale stmívalo se, a nůž byl obyč, rychle se tupil, tak jsem to nechala na druhý den. Bára doma nůž nenašla a já je mám kdoví kde v krabicích. Pak jsme si dali kousek pokecu a závinu, u rodičů ,protože ještě nebylo 5 hodin a už byla tma jak v ranci.
No a fotka…. nouzovka, bylo by fajn autíčko s čučecím kobercem , jenže jsem zapomněla v kutlochu foťák. …fakt známka že emoce se mnou těžce mlátili, pak už byla tma, takže aspoň jedna před stíráním. Bez fotáku mi bylo šíleně, divnej pocit, že nevisí u pasu, snad ani telefon by mě tak nevadil…To je asik na léčení :o)))
0 komentářů:
Okomentovat