středa 18. března 2009

17.3.2008 jak namalovat "málo maštěný"

Dopoledne jsme byli doma. Maruška mě dostávala tím že po mě neustále skákala , u toho hulákala. „Maminko hajni, opočívej“ když se jí povedlo ně položit tak se sápala po prsu a svlíkala mě. Bylo mi smutno, tenhle kontakt mi chybí, ty její šaškárny u koja mi chybí. Jenže jsem jí musela natvrdo odstavit kvůli antibiotikům. Vysvětlovala jsem jí mlíčko dát nemůžu, že už tam vlastně už není (i když je) na to mi řekla „ nalejeme“ a ukázala na prso.


Pak mě bylo řečeno že musím dodělat něco, co potřebují mít hotové odpoledne, já to odkládala, neb jsem čekala na jisté věcičky k tomu, tak jednu jsem vyřešila hodinovou prácí navíc, druhé vyřešit nešlo, tak to tam prostě nebylo, no ale proč to píšu. Marušce na zhruba na 3 hodiny mínus oběd zavládla samovláda. To jste neviděli ten bordel, co stihla udělat :o)))) Bohužel to odnesl i Maruščin první diplom z Rumcajse, nevěděla jsme že po stěhování se ocitl v krabici s papíry na malování. Letos snad půjdeme zase, bude to jiný než s prckem rok a něco, zas to bude jinak krásný. Už budeme čurat v lese a ne přebalovat na louce plínu :o)))) Marušku jsme udolala až ve 2h. Tak vstávala před 5hodinou, tady mě prostě spí dlouho neb je v teple a nežene jí to vstávat protože jsme tam samy.


Po cestě jsme koupili pečivo a pak dorazili na sídliště. Byla byla tam jen babička, ta moje, Marušky pra, mamča je Praze u mudrů a aspoň na 2 dny. A tak se mi to nějak propojilo, to že to bylo jinak, že tam prostě něco chybělo a cvakla jsem tuhle kytičku, dělá je babička, každý rok čerstvý, každý rok krásný. Nějak se mi zase připomnělo jaký to bude až tyhle kytky budou naposledy , až už je nebude za co za rok vyměnit, až tam ty co tam budou budou dokud budou hezký, přesně takhle nám visel v kuchyni na poličce tak 17 let česnekový copan po dědovi. Tu zimu jsme to spolu pletli ,já byla na prachovský cestě pro šípky na dozdobení.Já na tom copanu stále viděla stále hmatatelno, to že když na něj sáhnu, budu hladit stejný místo jako děda i když je to xxx let zpátky. Tak se prostě vyhodil, až když se úplně rozpadal. Vím je to realita, ale tak pro připomenutí… tady je prostě fotka, čím se kochám , protože to stále ještě JE.


U našich jse si s Maruškou malovali na tabuli dokud babičce neskončila mše v rádiu. A byl vám to oříšek, já umím zvířátka,že jsou si i podobný, ale Maruška po mě chtěla namalovat „bambory pečený“ no ty jsem ještě zmákla i s pekáčem, ale když po mě chtěla „ještě málo maštěný“ tak tu už jsem fakt nevěděla, jak namalovat :o)))) Prostě si zpívala písničky a chtěla malovat to co bylo v písničkách. Šneček co vystrkuje růžky už zas problém nebyl :o)))))


Cestou domů jsme se stavili v Kauf. potřebovala jsem nutně bílej jogurt , jedeme přímo okolo vchodu takže žádný zdžení, jenže ….. Maruška chtěla jed domů v gumákách co má od Báry, ona je má sice větší, ale nezapne je nahoře kvůli lýtku , ale teď se sai trošku vytáhla, neb s usílím jsme je zapnuli, aspoň je bude mít na podzim, jsou s kožíškem a zipem , takže pokud se jí vyháhnou ty baculatý kejtičky tak je na podzim unosí. Prostě gumákový období, chtěla domů v gumákách . jenže já v Kauf zjistila že nemáme druhou botu tak jsem volala dědovi zda jsme ji vytrousili cestou ke kočárku a mezi tím jsme proběhli kauf jestli nám nevypadla při vyndávaní nákupu. Tak jsme se zdrželi, přesto Maruška chtěla od mostu „pěky“ takhle rozevlátě tam lítala, sice se mi prolnula se světlama trochu , no ale to nadšení. Jsem jen konstatovala , že ty gumáky jsou vlastně dobrý, ona od mostu prostě musí jít trávníkama a ty jsou teď tak rozbahněný, že mi ušetřila svou gumákovou úchylkou práci :o))))



2 komentářů:

Kincsem řekl(a)...

na tý poslední má Maruš srandovní výraz

Dadouch řekl(a)...

Maruška je fakt šťastná jak blecha ;o))) A moc se mi líbí tabule a zajímalo by mě, jak jsi namalovala ty maštěný brambory :o)))))))))))))))))