sobota 11. července 2009

11.7.2009 Festival Pod Zebínem

Dopoledne jsme si dali kafčo v našem pidibytě. Jindra šel za kšeftíkem a tak jsme dostali na starost Kapinku, aby se chudák do ranních hodin neprovalila. Tak Maruška byla nadšená. Dostala oběd a šla spát, protože jinak by nás z ní do večera trefilo, občas vydrží,ale když ne, tak není co závidět :o))) Ač jsem měla vše hotovo.. teda to co se dá dělat potichu , tak jsem s Maruškou spát nešla, tak moc jsem se těšila na odpoledne, že jsem stejnak neusnula. Aspoň se projevily veškeré moje úchylky . Ohromná láska k muzice a focení .. než se Maruška vyspala , trénovala jsem si ostření za mizerných světelných podmínek na malý předmět. Odnesly to Jindrovy klíče :o))) no nezadařilo se….tréning je potřeba. Maruška zrovna zabrala dýl, takže jsem ji vzbudila až v půl 3. Na její vkus brzo, když usnula v půl 2 , ale trošku se vyspat musela a kdyby spala podle svého tak maminka přijde o všechno krásné. Ve tři jsme se stavili pro Lenku,měla zrovna volno, tak tak jsme nabídli pracujícímu lidu kutru. Naložili jsme Lenku a vyrazili na Festival Pod Zebínem. Maruška byla urvaná že tam budou hrát a pořád si chtěla oblíkat sukýnku. :o)))))


Moc se jí líbili indiáni, na fotkách pak hlásila,že je to „motýlek“ no podle tvaru kostýmu z per ameriké krůty měla pravdu. ještě je mám doma a je mi z nich trochu ouzko… no dost. Připomněli mi tátovýho kamaráda Ludvíka , táťka ho poznal v Liberci v nemocnici při operaci zad. Věnoval se taky tomuhle koníčku , děsně fajn chlap. Byl u nás ani dvakrát, přivezl mi ukázat všechy tyhle serepetičky co si vyráběl sám , to co patří k indiánům. Úžasný věcičky, a uměl o tom úžasně vyprávět. O tom jak jezdil na srazy. O tom jak doma spí i jí na zemi. Sem tam jsme vyměnili SMSky, pak začaly chodit smutný, o životě, o tom že nemá cenu , a že už ho nemá sílu žít, prostě takový ošklivý řeči lidí co padnou na dno. Snažila jsme se jako vždycky potěšit, poslat vzpruhu. Pak to bylo tak nějak lepší a já neměla čas, byly to ty manévry nejhorší s Petrem okolo podzima, stěhování, policajti…Prostě všeho moc. Když jsme dosedla na zadek na Vánoce, protože na Vánoce jsem lítat odmítla, prostě si užít svátky. Tak jsem psala SMSky, na obě čísla, nedošla už ani jedna. Tak budu doufat , že ztratil oba telefony, nebo volačo, na to nejhorší se mi ani nechce myslet :O(((( Byl taková dušičky citlivá přirodní, tak nějak se bojím, že tu zradu života a přistup jistých lidiček , co měl blízko sebe a dost ho bolel, prostě se bojím, nevím kam zmizel , i kdyby teď nebo za mnoho let.. ať najde to vysněný indiánský nebe….


Liška na útěku :o)))))) Maruška byla z ní úplně nadšená, celý den i ten poté vykládala, že ji liška dala bonbony.




Něco z té úžasné atmosféry……


Mám spoustu fotek účinkujících,ale tahle mi říká, to „něco“ Martin Zajíček z Přecespolu , tahle kapela je ještě s Jičínskýma Kancema moje srdeční záležitost. Došlo mi kolik znám lidiček co tak moc milujou muziku, Zpívají hodně se zavřenýma očima, já se přiznám že nejradši taky, vnímá se mi líp, prožívá se mi líp, líp vnímám i ty nejskrytějši tóny. I Wabiho Daňka bylo hodně těžký vyfotit s otevřenýma očima :o))) Je to prostě droga, úžasná droga. :o)))))





Po mých srdečních záležitostech jsme nechala pohrát Marušku chvíli dole v parku, kde byly atrakce pro děti, i když byla nadšená, jen muzikou , ona je prostě celá maminka v tomhle…..

Pak jsme dojeli do Ohavče, vzali jsme s sebou Ťapinku aby se pořádně vyvenčila. Když jsem pro ní přišla skákala metr vysoko a pak letěla ven, myslela jsme že se vyčůrá,a pojedem, jenže jak viděla v autě Marušku , která tam čekala s Lenkou tak ani náhodou . Vyčůrala se až v Ohavči. Jen mi nějak nedošlo, že Lenka si s ní měl sednou dozadu, neb jak se naše holky neviděly, tak celé 4km do Ohavče probíhala intenzivní komunikace přes Lenčiný rameno :o))))





Vrátili jsme se akorát na hlavní program na Pacifik a Wabiho Daňka. nejradši bychom neodjížděli , ale bylo třeba přivézt mamču do Jičina, dát k nim Marušku a vyvenčit Ťapi.Takže jsme museli něco oželet….


Tak s prominutím ještě jednou Martina Zajíčka, důvod….původce nápadu dotaženého do konce, do úžasného dne. Dle cedulek šéf, pořadatel, účinkující, požární hlídka a pro ty z Moravy „Eten člověk přes ten festival“ či jak to bylo napsaný. Na týhle fotce je to děkujeme všem za tak úžasnej den. Naprosto všem od pořadatelů, přes účinkující až po diváky za tu úžasnou atmosféru. Díky všem a díky ti Martine za úžasnej dáreček z kamarádství. Bylo to všechno na jedničku s zářícíma hvězdama.


A na konec vrchol večera Wabi Daněk a Miloš Dvořáček. Na nich jsme zjistila, že jsem úchyl. Každej fotil z bleskem, jen já néé, že jo :o))) Mě těmhletěm fotkám blesk bere, vystoupnou cedule s nápisama sponzorů, i když díky za ně a díky vám :o) I když bez blesku nemaj kluci ve tmě to správnou pleťovou barvu, pro mě jsou prostě lepší, maj tu atmosféru, co si chci pamatovat…. a jsem trošku ráda sama za sebe, že jsem to při tý tmě zmákla na plnej manuál :o))))))



Výběr fotek TADY

4 komentářů:

Katttja řekl(a)...

Barbarko nádherné fotky, hlavně ty portrétovky!!!!

Gabro řekl(a)...

Liduš, úžasné fotky! Portréty nemají chybu a ta ruka s cigárem! Super...

dobrotova řekl(a)...

Musím ti je pochválit ještě jednou, povedená sérka! ;-)

Jeje řekl(a)...

paradni! Nejvic se mi libi ten kurak a ty piskovrkove ! :) ale vubec vsechny jsou super!