3.9.2009 ..městem...

Dnes jsem se ráno díky místu přenocování jednou slastně dospala . I když Maruška po mě tradičně hned ráno skákala a mátla ve v 7 ráno slovy „maminko vstávej oběd“ a v půl 8 , kdy jsem zabrala, protože o ní bylo postaráno na mě vlítla znova a budila mě se slovy „maminko vstávej večeře“ jelikož se v chodech už vyzná, tak mě dost zmátla :o)))) Vydali jsme se směr město, potkali jsme paní co pozdravovala Báru a podělila nás banánama. Marušku zná z vyprávění.

Pak jsme šli k mudrovi co tam nebyl (to je tak, když někdo ztratí vizitku , že pro chleba a pro salám a pár brambor a došli v poledne, protože visíme na každém parníku, koukáme do každého sklepního okýnka, dobýváme se do každých dveří, podlejzáme každé áčko. No ale byla to fajn procházka, zas jiná, občas mi takové pidinákupy v centru chybí. No ony jsou ty naše nákupy pidi i v marketu, ale tohle je jiný. V pekárně pro housky , v masně pro salám, v zelenině pro brambory…Potkali jsme Petra, tentokrát s námi strávil vic jak 5 minut, neb to natáhnul o hovor s kamarádem (jak se má Maruška nezavolá, sms nepošle, ale s kamarádem jehož oslovuje „notore“ vykecává.. a mě je to jedno. A ještě se nám čas natáhl o vykrucováni a zakecávání, neb jsem se ho dovolila zeptat na jeho poslední kousek. Přesně tak jak ho znám, před důsledky svých činů zásadně zdrhá a zapírá je… No ale čistý čas věnovaný Marušce byla chvilečka.A to je za dané situace prostě dobře, nějak už to zlo špatně snáším, jak si člověk zvykne na klid a pohodu...

Po obědě jsme vyrazili směr Ohaveč, stihli jsme si akorát dát venkovní kávičku a spustila se neskutečná průtrž mračen. Tak jsme pak gruntovali vevnitř, třidili věci po Marušce, co jí bylo a co jí bude , z krabic ze stěhování se nám tam připletli i nějaký miminkovský , neskutečný jak to uteklo a že to dítko mohlo být někdy tak malý. a Maruška si četla s babičkou knížky, miluje je. A přistálo ji i pár na zadek, protože začala kousat a to né do chleba. Do palce se mi zakousla tak, že jsem tam měla 5 minut ďolík, sedřenou kůži a půl hodiny mě pořádně bolel, no sepnutí s dinosaury se projevuje, ale tohle se nedělá.

Ještě jsme se před návratem dom stavili u Jindry pro maso v mrazáku na zítřejší grilovačku. Maruška, měla plno otázek, kde je strejda a Ťapinka. Maruška se poptávala celé odpoledne, prostě k nám už patří , tak hezky… a to je dobře.