31.1.2010 Pořádnej kus salámu

Hledejte Marušku :o)))))

Je neděle a budík řičí hluboce před sedmou. Dala jsem si rezervu na vyhrabání a oškrábání auta. Jindra akorát přijel z plesu kde hrál a přivezl spoustu maličkostí jež vyhrál na plese, Maruška byla nadšená, dostala angličáka, čaj, jež si vystavila „na parádu“ , sprcháč a pomelo. Nejvíc nadšená byla ze šišky Vysočiny, jež byla o malinký kousíček kratší než ona. S tou jsme jí pak museli vyfotit :o))))) Jindra byl zralej padnout do postele , no a já taky ač jsem v noci nepracopvala, ale tělo se nějak bránilo, když čichalo, že příští noc už bude. Ač jsme vyšli o hodně času dřív auto se mi včas vyhrabat nepovedlo. Dveře přimrzlé totálně, námraza po celém vnitřku a když se mi povedlo oškrábat i tu, tak jsem se zase nemohla vyhrabat z parkoviště, ač jsem nestála na ledu. Nakonec jsem se pokoušela vyštudovat proč a divala se na přední kola od volantu, teda na to jedno a ono se vůbec netočilo. Jak byl ten šílený mráz a převodovka zatuhlá, že se tam musely rychlosti div ne natloukat kladivem, tak nebyla o milimetřík dosedlá jednička. Tak jsem ji tam dorvala a ejhle ono to jelo :o)))) Na plavčo jsme teda přišli v půlce hodiny. To navíc ještě slečna měla den neposlucha a v šatně se odmítla svlíkat s tím, že to neumí. Kolikrát se svlíká sama několikrát za den, když to vůbec nepotřebuju a teď to z minuty na minutu zapoměla. Instrukrorky na nás byla moc hodné a nechali nás plavat i s další hodinou i když to byly starší děti. Maruška teda neposlouchala a místo tréningu plavání chtěla pořád hopsat na koni z pěnové žížaly. Potápět se dnes moc nechtěla, ani skákat do vody. Jako obvykle, to ji nemůžu utrhnout. Dnes pomáhala aspoň uklízet míčky a polívat velkou klouzačku vodou, když děti klouzaly do bazénu :o))) Díky starším dětem jsme poprvé plavali spolu v hlubokém bazénu co má na dno tak 3 metry. Pak jsme se po bazénu stavili na nákup , jenže slečna měla den, kdy si dělá vše po svém (po kom to asi zdědila) a ač mě venku mrzla mokrá hlava, protože těmi šidítky co mají v bazénu bych se sušila hodinu , tak kráčela po půlkrocích. V krámě to došlo stádia, že jsme vrátili do mrazáku i „kukačku“ , neboť místo mého přání jít k pokladně bořila krám. To bylo slz , tak slibovala, jak mohla, že už to neudělá. K Jindrovi jsme dorazili akorát před polednem. Aspoň se vyspal trochu. Ohřáli jsme oběd a zalehli. Jindra jel vyřídit daně a odházet sníh ze střechy garáže, aby nepropadla a pak přijel až na odpolední kávu. Já jsem v poobědovém spánku a potom pohádkování narala aspoň trošku síly. Pak jsme vykutali opět auto, odvezla jsem Jindru dom, páč měl doma ještě práci a zajeli ještě do Kaufu na potřebný nakup. S neposlušnou slečnou a divokým parkováním, páč pro hromady sněhu už není kam jsme došli domu v půl 9 a já se akorát oblíkla a mohla mazat do rachoty.