středa 15. dubna 2009

15.4.2009 hip hip

Tak dneska jsme zjistila , že jsem fáák závislák :o)))) Cestou k tělocvičně byl ještě čas, tak jsem chtěla tasit foták a zjistila že jak jsme včera dofotila kartu a začala novou, že jsem tu pnou nechala ve fotáku, když jsme vybírala projektovou a tu načatou mám u počítače. Ještě že občas nestíhám promazávat nepovedený, tak jsem jich pár vyházela a oželela nějaké kyti abych vydžela do odpoledne , než se dostanu pro kartu. Těch fotek ze cvičení by mě bylo líto, miluju to nadšení na nich.




Jelikož z tělocvičny se dostanem tak v půl 12 kdy se u našich podává oběd, na který tam vždycky po cvičení chodíme tak nechci zdržovat. Ale tentokrát tam byl jen děda, oběd jsme si museli připravit samy, tak jsem Marušce konečně dovolila si vyzkoušet tu závodní dráhu, neb dneska jsme nemuseli tak pospíchat. No… dovolila… Maruška byla rychlejší, slezla na tribunu (cesta po které jdeme je nad ní) přes velikej první betonovém chod a byl pláč a já nevěděla proč, protože neupadla. Nakonec jsme zjistila, že jak slejzala tak si na tom vysokém schodu z hrubého betonu přelízla nosánek. měla ho odřenej. V cestě dolů jí to neodradilo. Tak se konečně srdíčko spokojilo, když mohla zavodit na trase. Vzkaz do Janinkám, ten myšák od vás už má černý tlapky, já to říkala :o))) Maruška to učila chodit :o))))) U taťky jsme si ohřáli ten oběd, co jsem v pondělí uvařila a nikdo nejedl. Pak dala spát Marušku. Vzbudila se nějak brzo a špatně. To byl rachot 3ú4hodiny jsem jí vysvětlovala na větu „pití není“ že má hrneček přimo v ruce a že je plnej pití, že víc pití tam nenaleju. Povedlo se mi ji po megaboji znovu uspat, pak už spala dýl a probudila se jako sluníčko. A byla to zase naše Maruška jak ji známe. Snědla banán a vyrazili jsme do Ohavče. Já jsem sahala za dveře pro tašku a boty a Maruška se jako několikrát týdně vydala sama ze schodů, jak jsem měla hlavu ještě za dveřmi tak najednou řev. Mišák v půlce schodů a Maruška pod mima. takže se musela skulit snad někde z půlky :O(((( No všechno měla celý. jen za chvíli ji vyskočila na čele boule jak brambora. cestou do Ohavče jsme se stavili v Kauflandu neb se v koutku v komoře krčilo poslední mlíko a to je při Maruščině spotřebě jak kapka v moři. Tam jsme potkali naši Janičku, byla Martínkovi na rodičáku. Tak jsem ráda, že jsem ji viděla. Radši jsme moc nezmiňovali kdy přijedem, protože Maruška by zas několik dní mlela, že pojedem na kravičky. Musíme totiž ještě chvíli počkat, tak abychom ji zbytečně nenavnadili. Dočká se holka, to budou vykulený kukadla až uvidí živou kravičku. Hodila jsme mlíko domů, neb bylo v akci za 9 tak rovnou 2 balíky. Za měsíc se u nás vypije víc a nač ho pak kupovat za draho.. no a hlavně jsem si tam vzala tu kartu do foťáku :o)))))


Maruška zas nosila babičinu zimní čepici, ona ji prostě miluje. tady je pokus o zachycení odřeného nosu a naši megaboule.


Jo taťka dnes vyprávěl, že ten co včera skočil z Valdický brány tam, skočil těsně před nosem…..Vzpomínám si na tu ránu , kdy skočila u nás sousedka,mladá holka ze 6 tého patra. ten zvláštní zvuk si pamatuju do dneška. Bylo to 2.5. akorát jsme se dozvěděli, že se narodil náš Martínek, jen den před tím, tehdy telefon ještě neměl každej a mobily velikosti lopaty měli jen vyvolení a zazobaní. Stejnak je zvláštní jak dost často tahle výměna životů.. život za smrt funguje…. až mrazí…


Strejda připravoval pařník, vzhledem k tomu jak byla Maruška vymoděná, tak jsem se ho prala „kam dáme trpaslíka“ a Maru pak celý zbytek odpoledne mlela „kam dáme trpaslíka“ to R se jí dařilo, zas jí vypadávalo S. Zalívali jsme nové stromky na zahradě a maliny. Maruška mi pomáhala.. no řekněte, není to trpaslík do zahrádky jak dělanej…..


Když se mě trpaslík při ostření v trávě vrhne na záda aneb zahozené nářadí….


Divím se, že tam ty chlupy vůbec jsou při téhle mi Maruška akorát skočila na záda se slovy „,maminko fotíš? „ :o))))


Jak se fotí s Maruškou aneb jak ten tréning máme s dětma stíženej :o)))) to bylo o chlup, skoro mi ji utrhla a já se musela plazit jinam :o))))


A platnej pokus….



Opět půlhodinové odrhávání Marušky od kočky :o))))


No přepal úplně příšerném, já vím a stydím se … ale…. jsem dnes na oslavu. Tohle jediný mi nikdy nešlo….Nikdo mi to nikdy neukázal, Petr na mě hulákal ač neměl řidičák a já jasně pokud byla možnost parkuju radši příčně, no a pokud tzo nešlo jinak, tak moje auto se vyznačovalo tím, že na 80% vyčouhávalo trochu z řady. Ale dnes no do krátkého místa mezi auty, 1 cm od obrubníku a na poprvýýýýýý. Uhahááááá konečně pokořena další meta, ta druhá nejhorší byla průjezd Prahou ve všední den odpoledne, ale to už mám taky zdárně za sebou :o)))))


2 komentářů:

Annabellka řekl(a)...

LIDU krásné fotečky, přeju moc a moc štěstíčka a upřímné krásné pravé lásky!!!

Renata řekl(a)...

nádherné fotečky umíš do fotek vložit plno života a jinak o tom skákání na záda mi povídej taky vždy když zalehnu tak mám na zádech buď děti nebo psy