úterý 7. dubna 2009

7.4.2009 Holky divoký

Dopoledne jsem spravovala Maruščinu postýlku, večer se porozhrla a ráno se rozsypala jedna strama, tak jsme to dávala dohromady, pořád někde vylejzalo to co nemělo , Maruška mi neustále brala kladívko a bušila tam kam jsem to nejmíň potřebovala , čimž mi to děsně ulehčovala :o))) tak nás to stálo hodinu a půl času…. do toho jsme čekali na Petrovu ségru, jež se měla stavit na kafe. Odešli, když jsem šla uspávat Marušku . Usnula a já nešla, neb jsem pokecala s holkama na Skypu ale hlavně svítilo zeleně jedno jméno na ICQ, a tohle jmého funguje, jako když svítí hvězdička ve tmě. taková hvězdička co svítí pro naději. Domluvili jsme se, že se připojíme k venčení, každá chvilka takhle strávená je nad míru přijemná, pohodová, usměvavá. Strašně ráda bych psala šli jsme s …… tam a tam, ale nemám povolení psát jméno, byť křesní, tak holt tak :o)


Maruška byla s Ťapinou jak urvaný ze řetězu a Marušce to vydrželo až do večera a sapině zrejmě taky :o)))) našel ji na nový rok, když šel na benzínu pro došlé kafe, proč jsou lidi tak zlí :o((((( Teď už je očividně zase šťasná. Přibvěh jak život, smutnej začátek, krásnej šťasnej konec. Kéž by to tak bylo v životě. Bylo to moc fajn, toho sluníčka co svítilo.



Tady Maruška pořád hulákala „Co to mááš“ na psí slečnu vzpomínala až do večera. Ptala se „kde je Ťapina a kde je strejda“ až z toho mrazí , že se nezeptá „kde je táta“ když ano, je to hodně vyjímečně. Je to smutný, ale je to tak, ale co už, zařídil si to on takhle svým způsobem chováním. Maruška byla dnes úžasně štastná, chci aby nikdy nebylo už tak zle jak bylo. Vím že bude líp, musíííí. Vím v čem je oříšek a smutníčka, sem to psát nemůžu, už jsem to zopakovala tolikrát… hlavní je aby se lidi měli rádi, aby bal klid a pohoda a všechno se dá zmáknout. A když se dva lidičky najdou a navzájem tu pro sebe jsou.. to je to nejlepší co může na světě bejt…

Pak jsme mastili na sídliště,mamča je dnes doma poslední den, tak aby načerpala sílu z Marušky,z radostí z ní. Domů jsme šli po večerníčku. ty děti jsou úžaný.Kráčeli jsme k mostu, za ním už není tolik světel a Maruška povídá „tma tam je, bojej stomy, rozsvítěj“ ty nápady děti jsou úžasný.


Maruška si kdesi rozbila koleno, poprvý. Tak musí být dokumentační a zároveň symbolická. že si člověk prostě někdy natluče, ale všechno se zahojí. Zůstane vzpomínka, na to, že to bolelo, ale už bude všechno dobrý. Hlavní je , aby měl kdo foukat, pohladit, všecko, bude a už bude jen dobře.

1 komentářů:

Dadouch řekl(a)...

Opět super momentky ;o) a k poslední fotce jsi to napsala moc krásně.... moc Vám přeji ať to ošklivé se Vám vyhýbá a toho krásného ať je čím dál víc....