14.4.2009 Od první minutky se známe...

Sourozenec Janičky se chystá na svět a tak holky byly dnes v porodnici na pásech tak jsme si dali sraz. Holky jsou stejný den Janinka je o 5 hodin starší než Maruška, ten den byl úžasnej… na to se nedá zapomenout, na den kdy jsem se stala mámou. Doufám že Maruška se jednou taky stane velkou ségrou jako teďka Janinka. Že jednou z lásky zase povstane život, táta co zůstane, a bude nejlepší táta na celým světě, takovej jakej má bejt….

Vzniklo strašně moc krásných momentek, pro nás mámy mají zatracenou cenu, tuhle to byly takový housky v peřině a teď už to jsou takový slečny. Krásně si povídaly, vodily se za ruku, tahaly se o motorku, vyněňovali si sluneční brejle. Maruška od nich dostala nádhernýho méďu. Už cestou domů se o něj krásně starala, jen jméno ještě nemá

Maruška dnes usnula bez oběda, Jak byla ušlá a taky opět spadla na své natlučené kolenoa i přes punčochy si ho dorazila. Jak byl přetažená tak to byl tuplem pláč neskutečnej, to u ní neznám, ale ona byla unavená a rozbitý koleno je premiéra. Po včerejší bolavý debatě jsem stála jak seříká „na značce“ dle domluvy,abych udělala to, co už jsem měla jednouhotový .. to psát nebudu, prostě nespravedlnost ze včera a já pro klid jsem chtěla udělat co po mě chtěli… a už si nikdo ani nevzpomněl, hlavně že jsem včera dostala mega kapky. Tenhle tulák k nám přišel. Byl tak vděčnej za každý pohlazení a nechal se sebou dělat psí kusy. Neskutečně trpělivej, hladovej….. nevím proč ho v Ohavči nechtějí, dali mu jen pár granulek, aby tam nezůstal. Je pravda, že přes zimu je tam chudák kocour skoro sám. Ale podle mě je jedno, jestli se krní jedna kočka, nebo 2, aspoň by mu nebylo smutno. Kdybych nemusela tak strašně počítat tak bych jim i ty granule koupila, pro tuhle číču, ale i ty nejlevnější podle spotřeby našeho kocoura vyjdou pes stovku a my jsme rádi že se uživíme, ale stejnak mě to asi nedá. tenhle tulák je úžasnej a trpělivej. Maruška to chudáka dře a on se pro vděčnost nechá. Zítra je půl měsíce, asi načatá druhá tosícovka skončí v granulích, nemám sílu ho nechat hladovět pro to, že nechtějí druhou kočku kvůli živení, nemám tuplem sílu vzít ho Marušce, protože ta se do něj zamilovala.

Konečně si můžeme dát kafe na dvorku … vidíte tu hvězdičku ?Hvězdička ve tmě. Má hlubší význam, i když je kafe v hrníčku a hvězdičky nedělá…

Portrétovka mého smíška.

s tímhle vláčkem jsem si hrála ještě já, teď si s ním hraje Maruška.

Divím se, že je tohle vůbec ostrý , Maruška mi ve chvíli ostření přistála na zádech se slovy„hop na maminku „ :o)))))

Pracantovi něco spadlo do sandálek

„... už je tu jaro, napni si kšandy, pozdravuj vlašťovky a ty muziko ty hraj…..“

Kromě prvního telefonátu od Jindry jak byl pernej den byl i druhý, že prý někdo před 2ma hodinama skočil z Valdické brány. Na stranu k elektře. Je to smutný . Mimo jiné mi to připomnělo když tam někdo skočila naposled, strejček Petr to vždycky vypravoval s napětím. ještě když tam dělal věžníka v 70 letech. Tenkrát taky chlap skočil z druhý strany než byl strejček. jenu to však dávali komunisti za vinu, tak se tenkrát povolání věžníka vzdal. Kdyby byl takovej věžník dnes, jako byl strejček Petr, dědův bratr. To bychom se toho dozvěděli. Na bráně ho pamatovat nemůžu ale jeho průvodcovství v Pracovských skalách mám v živé paněti. Jak ještě po 80tce byl na těch nejdelších (200 schodů) nahoře nejdřív (mladí do těch schodů ještě funěli ) a na vyhlídkách opřenej o zábradlí ukazoval svojí holí do dáli a o každým kopci a kousku země něco věděl a vyprávěl přiběhy co se mu tam staly.A uměl to v několika jazycích. Jistě byl i takový věžník. A toho pamatováka mu závidím ještě dnes, když byl provázet na pokladně nikdo nebyl, neb z ní odcházel provázet,ale když potkal lidi jež mu neprošli pokladnou , tak je zkásnul, nosil klubo vstupenek v kapse. A neunikl nikdo. To o tom, že je pokladník a momentálně provází a tak vybírá v terénu vstupné dokázal vysvětlit asi v 6 jazycích. Já bych chtěla umět aspoň jeden, tož prd, zůstanu u uzeného :o))))))))

Maruščina zábava aspoň na hodinu, chodila a foukala, občas to zatroubilo. Já poříd co jím na tom tak dlouho baví a pak mi to řekla „ježeček taky píkal“ Ježečkem myslí krtečka, on jak má na hlavě ty 3 chlupy, tak mu prstě vytrvale říká ježeček. Vzpomněla si na díl, kdy se učíl na píšťalku a hrál tam žížalám, tak prostě pilně trénovala… příklady táhnou…

nejsou sněhobílý já vím… jsou focený v podvečer v sluníčku co klesá za obzor. tenhle rok je všechno o 3 týdny dřív, na prvního máje nebude pod čím líbat, měli by jste začít už teď…

Na Marušku většinou funguje metoda třikrát a dost.. i když ne vždycky. Vždycky všechno zopakuju maximálně 3 krát, ,když se na potřetí nic nestane tak jí jednu lupnu. Loučení z kocourem tulákem bylo na 20 zopakování , ne-li víc a stále nic…. prostě pořád „vemu kočiku sebou“ „kočika na mě počká“ Normálně so ho jedno chvíli hodila normálně přes rameno se slovy „vemu domů“ Nepomáhala slova nech kočičku , bude jí bolet bříčko…. Láska jak z pasáže. PO Večerníčku jsme přefrčeli domů. Než se Maruška stihla vykoupat tak jsem zmákla žehlení. pak usnula sama, bez pohádky, jen chtěla mlíko, dnes byla dostatečně a nadmíru vyvětraná. A to dětem svědčí.