12.4.2004 Přípravy na svátky

Dopoledne jsme byli na velkém venčení s Jindrou a Ťapulínou. Maruška našla tenhle klacek a fakt se s ním vyřádila, no a o tom jak řádili s Ťapulínou ani nemluvě. Pak si vybrala za hračku starou rezavou nájezdní rampu, takže fungovala jako kladina a skákadlo z výšky. Maruška řádila tak, že stěží snědla polívku a před druhým jídlem odpadla, ale měla talíř husté bramboračky, tož to stačilo. Takže přikládám pár monentek.

Tahle vím, že je kompozičně blbě. Že by to volný pole mělo být před holkama… no ale stihněte to zachytit a nerozmazaný a aby tam byly všechny údy :o)))))

Když Maruška spala zjištovala kdo že s náma pojede za mamčou do nemocnice. Babička se necítila, teta nevím co, taťka se dal do natírání židlí, myslel si, že se za mamčou nepojede. Nevím mě prostě přijde logický, když je milovaný človíček rozumně daleko, tak aspoň v tu neděli se za ním dojede. Tak jsme jeli samy. Stavili se pro benzín, dofoukala jsme gumy, Maruška pořád řešila, že jdu foukat balon :o))))) a jeli jsme. Bylo hodně sluníčka, tak jsem si nasadila sluneční brýle, Maruška zná jejich efekt, tak na mě pořád div ne vyděšeně hulákala „maminko nevidíš“ :o)))))))

Mamča byla překvapená, že nás nečekala, že tam je chvilku, ale ono zase týden k tomu a je to dlouho. Byla doopravdy šťastná že vidí svoje sluníčka. Dala Marušce koledu v téhle taštičce. Maruška se ze zvyku se podělila se všemi přítomnými pacienty a obratem se jí to zase vrátilo zpět v jiných dobrotách.

Tohle je cestou na parkoviště. Maruška tam takhle oblejzala řetězy od zábrany a nám kladla otázku „co to vyvádím“ :o))))))))))))

Přijeli jsme v 19h. Bylo sice pozdě, ale za tu mamču moc potěšit chtěla, a úkoly ještě čekaly. Kombinovat koupání, uspávání a měla jsem toho dneska plný brejle, tak jsme Marušku nechala lítat a vrhla se na to, uvařila vejce, zadělala na mazanec. No jak byla Maruška rozjetá a chtěla taky vařit a míchat tak na mě skočila ze židle ve chvíli, kdy jsem lila do těsta mlíko, šplejch a bylo přelitý, to by la placka. Řešení…přidala jsem kousek droždí, a skoro 30 deka mouky, aby to vyběhlo a mělo akurátní konzistenci. takže místo jednoho půlkilovýho mazance mi vznikly dva skoro půlkilový. Teda mluvím o množství mouky, jinak byly tak naditý vlašákama a rozinkama že byly těžký. Teď mi jen dvě holky, taťka toho moc nepojí a dvě mazancový kola. Ale píct jsem musela, velikonoční pondělí bez mazance s k snídani by nebylo prostě ono. Pak mě trefil nápad. Poslala jsem sms Jindrovi zda ho mají rádi, že prý ano. Druhý mazanec se pekl a já jsem Marušce předvedla kouzlo jak z bílých vajíček dělají barevná (moc se jí to líbilo). Pak ji děna vykoupal a já jsem zatím spláchla nádobí a vyloupala vejce z gázy.

Marušku nachystala na spaní, ona pak přiběhla do kuchyně a já se musela řechtat. sedla si v pyžamku k platu vajec a brala je do ruky, prohlížela a volala „maminko krááásnýýý“ „maminko pěknýýýý“ jsem zavolala taťku ať se na to její radostný volání a překládání barevných vajec jde podívat. Taky se tomu zasmál. To už bylo 22h, no jednou se to nepotento a Maruška aspoň měla zážitky, i těsto se mnou míchala a rozinky mi kradla….prostě pohodička. pak už bylo moc hodin, byla připravená tak ji děda šel uspat. byla tak zralá, že stačila chvilka, takže to taťka zmáknul a já jsem odnesla druhej mazanec Jindrovi, aby přišel k užitku, dokud je měkounkej a čerstvoučkej.. Nádherně hřál, jak byl čerstvej z trouby. Připomnělo mi to pár nočních návratů z pivka, když nám bylo 20 něco a chodili jsme na chvíli po opolední. Kdy jsou nejlepší čestvý rohlíky nakoupený ve 1 ráno v pekárně a nafasovaný do krabice. To bejvávalo :o) To už je snad 100 let :o) Zpátky jsem byla za chvilenku, maruška už spala. jak chodím spát tradičně ve 2 ve 3 ráno, abych stihla zpracovat blog, a scrapovat a popovídat s prima holkama, tak dnes jsme před půlnocí padala ze židle :o)