Středa je klasika na cvičení, jen jsem ted dvakrát nebyli, jednou balení na sraz a podruhý ten můj chrchlák, Maruška se opět zapojila s plnou vervou. Pak jsme přefrčeli do Kaufu, měli jsme zaukolovaný nákup kvůli návštěvě a bylo to při cestě, plus jsem ještě tam v lékárně přikoupila dezinfekci, páč si slečna pořídila silniční lišej, zatím vše bylo malé, ale máme doma vesnického pořízka, musíme se vybavit :o))))
Vím že ji v boku i nahoře kus chybí, ale jako momentka se mi líbí. Jméno holčičky rovná se výpadek.
Dali jsme rychlý oběd a pžed odjezdem do Ohavče, jsme hodili ještě kličku do Lídla, páč bylo třeba nanukáče a v mrazáku na dva požadované místo nebylo, tak jsem musela Spejšl vyrazit, vzala jsem o jeden víc na teď protože měli k tomu půl kila jahod za 25kč a to byla mňamka na odpoledne. U toho jsem si vzpomněla, že jsem vám nehodila do placu pondělní přihodu, kdy jsme potkali Jindru už u Lídla, a já tam krom pečiva koupila i nanukáč, páč ho měli za 9kč a i kdyby ne, že si dáme ke kafču. Doma jsem pak hodila jen nákup za dveře, zbalila Marušce batoh s jedněma rezervníma věcma , když si přicvrkne a šla se jen na WC, že pak hned jdeme k Jindrovi. Když jsem vylezla ze dveří, Maruška už se vlekla ze schodů, v jedné ruččce batoh v druhé za igelitové uši pytlíku táhla nanukáč, který skákal po schodech (podle toho taky pak vypadal) a jen hlásila „jdu ke strejdovi“ .
Pak jsme přijeli do Ohavče. byla tam Jitka z Holína. Přijela Barunka a přivezla tyhle včelky. Dala je Marušce, aby je podělila, vždycky je rozdala a zas se nějak slétaly na jednu hromádku.. se jí tak líbily, že se s nimi nemohla rozloučit… Barunka odjížděla a teda s prominutím, páč je to zlomovej bod v životě Marušky to napsat musím….Bára si vzpomněla, že ještě musí.. už se nevracela a šla jako Maruška „na kytičky“ Maruška vedle Barunky, sundala gatě, zadřepla a čůrala sama v sedě , už tam čůrala jednou, ale nesvlíkla se, dnes se svlíkla , vyčůrala a od té doby to dělá. Většinou právě venku pro zápal byla přicvrklá, od zlomového bodu s Barunkou jsme vydrželi s jedněma gaťkama až do večera.
A dlouho jsme se houpali, Marušcin smích je naprosto užasnej, jak hrst rolniček. Bavila se tím, že natahovala nožky na sřídačku a o ně se chtěla odrážet a děsně se u toho hihňala.
No a než jsme odjížděli, tak se Maruška rozhodla „špinavý nožičky, fuj, umeju “ a jak to dopadlo vidíte v sérii, voda byla ledová. A Marušku jsem tahala násilím.
Jo a dnes přišla asi po 4 měsících od Petra sms, mě posadila na zadek , že vůbec přišla, ještě víc jsem se divila že byla normální, protože se v ní ptal, jak se má Maruška a příjemná v tom, že psal, že je v Krkonoších , tudíž úleva v jakém stavu a kde na něj narazím, ne že bych se ho bála, posledně mě odrovnal, to jo, ale to bylo veličené tím, že mi bylo moc a moc zle.. ale šak víte, lepší nepotkat….
0 komentářů:
Okomentovat