středa 6. května 2009

6.5.2009 Pár buňek a štěstí největší


Dnes nemám jinou fotku ale je veledůležitá. Moje nejlepší kamarádka Barunka konečně čeká miminko. Po tom všem co pro mě a pro nás těch 17let co se známe se štěstí konečně naplnilo a vyrůstá z něj nový život. A že cesta byla moc moc složitá a a já za ten největší kus štěstí, ten největší hned po Marušce vděčím taky jí….. ale to je hodně dlouhý vyprávění. Prostě před 17 lety první den nástupu na učňák na nás nějak vybyla ta první prázdná lavice a od toho dne se píše příběh jednoho úžasného přátelství, jež uneslo všechny radosti i smutky života. Radosti se násobí a smutky se lépe snáší . Prostě děkuju Barunko za to že jsi, a budu držet pěstičky ať všechno dobře dopadne a vlasně do konce života ať je štastnej , krásnej , pohodovej, naplněnej láskou.

Já se pokoušela dopoledne balit,a le Maruška byla jak drak to co jsme měla na hromádkách na balení a co jsme právě vyžehlila mě stále rozhazovala. Z těch smutků kolem strejčka jsem neměla nějak pomyšlení na jídlo a udělala to na co jsme zapoměla. Vzala jsem si ATB na lačnej žaludek, prostě jsem to nějak zazdila. To byly tak šílený křeče do žaludku a nevolnost , že jsem myslela, že bude po mě. Při tomhle stavu sil a zlobení Marušky jsem věděla, že nemám šanci zabalit. Hlava funfovala jen tělo bylo občas k nepoužití. Sebrala jsem všechny síly , oblíkla Marušku a sedla do auta, zapnula hlavu , jen v nohách mě občas vypnul cit , za ani ne 5minutovou cestu přes město mi to 3krát chcíplo. To se mi nestalo ani v autoškole snad tohle. Já vím že se to nesmí, ale padala jsem na hubu a potřebovala jsme se dát do kupy a ne sebou švihnout Marušce pod nohy. Odevzdala jsem Marušku babičkám akorát k obědu a upadla do pelechu. Otamtud jsem se zvedla až s příjezdem Barunky, která to přinesla 100% orazítkované. Už jsem neměla ani sílu brečet, ono po těhlech dnech snad už ani není z čeho. Asi si začnu zpívat a realizovat křesťanovu „pojďme se napít.. ať mám mají z čeho slzy týct“ Pak jsem se sebrala a jela domů balit bez Marušky to šlo vážně rychle, když potvůrka teď nějak neposlouchá. mamča jí přivezla po večerníčku. Když usnula tak jsem všechno doladila. No moje gatě je půl tašky plný a Maruška prasátko a sem tam se přicvrkne, nějaký hračky a ať dělám co dělám, mám hromadu….Tak a jdu spát, ráno vyrážíme, přeju vám krásnej víkend, děkuju andělům, že tam můžeme být.. ještě pořád nevím komu poděkovat. Věřím se se pobavíme, něco se i naučime a jak to zmáknu zpracovat tak podám reportáž. myslím že bude hooodně fotek tak to chvíli potrvá :o)))))


2 komentářů:

Jeje řekl(a)...

tak hlavne at je vse v poradku!!

Barča řekl(a)...

Už sem si myslela, že je to tvoje :-)) Tak teda gratuluju kamarádce a ať je vše v pohodě!