10.5.2009 Loučení a vítání

Všechno krásný jednou končí….jedna pidispolečná Dadouch a Dib. Na společnou se všema nebyla šance a na děti bylo málo vteříňáku. Jindra přijel po 9h. Těšili jsme se na něj obě moc. Bylo to nádherný , ale nám se stejkalo. Tahle akce fakt měla jedinou chybičku… že tady nemoh být s náma. naložili jsme auto a dali si v klidu kafčo. průběžně jsme se loučili s někým jsme to nestihli. Byli jste lidičky úžasný. Sraz z diskuze o focení se stal reálný, povedl se a byl úúžasnej. Skvělý lidi, skvělý děti, nádherný místo, děti div ten hotel nezbořili a přesto na tohle nebyla ze strany hotelu jediná připomínka. Prostě paráda.Dvěma slovy fantastická akce. děkujem všem za všechno , že nám umožnili tam být, zasvěcení ví, děkujeme moc, jste všichni úžasný. Lucce díky za organizaci, prostě jste všichni naprosto super.

Před odjezdem akorát nebyla chvilku k nalezení Barča,a si se jí nechtělo dom z tý nádhery. Hlavně že se o tom večer mluvilo :o))) Když dáš povel bulíkovi chvíli přemýšlí, zda to myslíš vážně :o))) celou dobu poslouchala a teď tu chtěla zůstat.

Cesta domů byla opakem tý přijezdový. Maruška 2krát blinkala , ale totálně, V poldením blindění byl salám od snídaně, jestli ji nesed. Do toho byl pařák, a marušky byla přetažená. Chvílema seděla jak hadrová panenka, a prokládala to kručením. bylo to dlouhý a úmorný ale zmákli jsme to. Na fotce čeká na čistý oblečení.

Po tom se na chvíli vzpamatovala. tady šel Jindra pro nanuky na benzínu a Maruška se sháněla kam šel, po vysvětlení se usadila se slovy „počkám na stejdu“ Dali jsme si pauzu. Jindra koupil úžasný ledový kafe, jsem snad lepší neměla.. no šak jsme taky měla maximálně pytlíkový a nebo domáci s kusem nanukáče. To jsme si šmákli a Maruška se vyřádila s točivejma barovýma židlema co tam, měli. Dojeli jsme v pohodě i když to bylo pr Marušku teda náročný moc a moc,a lez mákli jsme to. Jen co jsme vystoupili z auta z hadrové Marušky se stal drak. Hodila jsem povlak z autosedačky na rychlej program aby uschla a byla k použití , vysprchovali jsme se a vyrazili ven.

Poslala jsem SMS Janě, s kterou se nám narodily holky stejný den a jí se narodil ve čtvrtek syn Matěj… no a já blb to zjistila až v sobotu v půl druhý ráno když jsme mrkla Oskarovej telefon. Hlavně že jsme tu zprávu čekala, kdy to bude… tak mi psala, že je zítra pouští domů a že návstěvy jsou do 18h. Tak jsme se ohlásili na sídlišti kde byla jen babička, že jsme dorazili v kuse a pokračovali směr porodnice….

Maruška byla totálně nadšená. Hned chtěla miminko taky. Janina že si musí říct mamince. pak jsme Marušce vysvětlovala, že musí chtít taky strejda. A ona na to hned „zeptám strejdy na miminko“ no a tohle jí ještě nepustilo. Dokonce do večera zapoměla na Ťapulínu o které mlela, že jí neviděla a že se těší. Když padla šestá skočili jsme sídliště na večerníček a po něm domů….

Takhle tloukla špačky na kočárku a takhle opice jezdí asi týden, doma jsme ji posadila na gauč,ani jsem nestihla odestlat postýlku, přeložila jsme do mí jen spící Marušku. nevydržela…

Čekalo mě noční vybírání fotek, jsou to momentky, při tolika národu težký mít nerušivý pozadí, a podobně....těžko se loví kompozice, když držíte za límec dítko aby nepadlo do rybníka :o)))

Prostě můj výběr ze srazíku v počtu 290 fotek zachycujích ty 4 úžasný dny je TADY