21.5.2009 Návštěva

Ráno jsme pofackovali nejdůležitější a vyrazili na sídliště k taťkovi čekat na návštěvu, která už byla v Jičíně, jen šli ještě do antikvariátů a tak . Taťka se aspoň potěšil Maruškou, dnes odpoledne šel na nepřijemné vyšetření. Tak mi přišlo, že bych měla využít situace, že taťka je doma dýl a neutíká na schůzi, nebo nejni pod jejím vlivem a občas jsem nabývala pocitu, že ze schůze začíná něco tušit, neb chlapi jsou prostě jsou prostě drbny největší, a dobře se jim drbe, když hlasivky vlhčí pivem…. Volal Jindra, že už mu je líp, skolila ho nějaká potvora. Volal z práce, tak to víc hučelo, to toho pištěla Maruška a řvalo rádio. Tak jsem šla prostě vedle. Taťka po ě vyjel docela nepříjeným tónem „kdo to byl“ Na jednu stranu jsem mu měla chuť vpálit, že by mu už to dávno a v tomhle (mým)věku mohlo bejt jedno. Na druhou stranu jsem věděla, že má dnes mega nervy z odpoledního vyšetření , které fakt příjemné nebude. Říkám si, lepší než od drben hospodských …. neměla jsem nějak důvod mu to říkat,byl ještě čas a nějak jsem se netěšila na to jeho zkoumání, tenkrát kvůli Petrovi snad zmobilizoval půl okresu i když to bylo podmíněno jeho minulostí. Nebudete tomu věřit, ale já nasadila taktiku…. něco známého je taťkovi nenebezpečné a ztrácí touhu to zkoumat, když je v obraze…. Povídám „ Pamatuješ Jindru ….. z Afriku z nožárny? „ Že prej jo, že je to super hodnej chlap. A já na to „ to je dobře, tak ten má stejně hodného syna a máme ho rády obě dvě“ Můžu vám řict že mě pžekvapilo,že to táta obrečel se slovy, že je to dobře, že chce abychom se měli už dobře, aby nás měl někdo doopravdy rád, že si nepřeje nic víc….. a pak mě rozřechtala Maruška…. Jak jsem se do tý doby klepala aby to neplánovaně neprokecla Maruška , protože věčně básní o strejdovi a o Ťapulínce , tak teď mě dostala. Ač jsem Jindru v tu chvíli nejmenovala jako strejdu. Prostě v mluvě s tátou křestním jménem tak Maruška jako by poznala , že už může a spustila. Že chodí ke stejdoj (používá jičínský nářečí, teda Jičínský koncovky „OJ“) , vykládala že má Ťapulínku, že si s ní hraje , že jí strejda kupuje šušenky a že stejdu a Ťapulínku má ráda. Tohle všechno vysolila na fleku ve svých jednoduchých větách a já zírala…..taťku vzhledem k jeho zažitému režimu vidíme fakt málo, ale vidíme a Maruška jako by věděla, že už může a vyklopila všechno :oDDDDDD

Před polednem dorazila naše milovaná návštěva z daleka.Tom měl služební cestu do Králíků tak nám přivezl na kafčo Janičku, tetu Helenu a strejdu Zoliho. Dali jsme kafčo, s taťkou v Jičíně, protože kvůli odpolednínu vyšetření s námi nemohl pokračovat do Ohavče. Maruška dostala krom jiného dvě krásné panenky. Pak jsme se přemístili do Ovávče na oběd, museli jsme tam protože v Jičíně kvůli výměně oken bylo poněkud nepoužitelno…..vytáhle jsem Marušce ten velilej bublifuk, bohužel v tu dobu začal opět selhávat foťák, zlobil už v ZOO pak o bitvě a teď naběhl až po půlhodinové odstávce, ve chvíli kdy došel bublifuk…. :O((((((((

Bylo nám nádherně, škoda že to nemáme k sobě blíž… 222km je na běžné kafčo poněkud nepoužitelné …. Maruška mává zmaštěná čokoládou…

Většinou vydrží až do večera, když vyjímečně nespí, ale začala kručet a hlásit, že si chce odpočinout. Když jsem ji navelela do postele tak už zas volala „opočinout nechci“ ale byla zralá, tak jsem jí udolala. No já udolala i sebe což mě mrzelo, páč jsem mohla mamče aspoň pomoct :O(((( takhle usnula s novou panenkou Matyldou….

Dalo to na hodku a kousek, než jsme se vzbudili tak sprchlo… a balilo se domů i s mamčou a babičkou , aby se začal dávat byt do kupy od haldy prachu….

Chybí kus bot,ale ten výraz, to je prostě naše šibalka….

Tak jsme si za výkladní skříní na sídlišti dali kafčo a véču a začali pomalu gruntovat….

Po konvičce se mi povedl tenhle portrétek, asi jsem nepřecvakla se supermakra.. teda vlastně já fotila papouška. Tohle je prostě Maruška, jeden z typických výrazů….

Večeře, chleba se sádlem a cibulí….

Tak jako byly v pátek starý okna tak dokumentačně dávám dnes nový…. Maruška mě ještě překvapila , až se z toho bojím aby se Jindra nelek , ale dumala jsem , kde na to přišla ,ale nepřišla jsme na to….Říkáme jí že jí máme rádi, já ji říkám, že ji miluju. Maruška běžně používá věty „Mám váda babičku, dědu, maminku…“ Dnes šla do sprchy se koupat a mlela si „tatínek mě má vád“ O Petrovi nepadlo slovo mnoho dní a pokud na měj Maruška vzpomene říká „táta“ tatínek jsem od ní neslyšela nikdy a když si tak vybavuju kudy jsme posledních pár dní chodili , tak to ani slyšet snad nemohla“ Tak se jí ptám, co říkala , že jsem jí nerozuměla , ač moc dobře… řekla to samé a že mě vypadlo fakt brutální šokované „Cooooo?“ protože jsem nechápala kde to vzala, ona která si na tátu nevzpomene najednou tvrdí že jí má tatínek rád a onamě odrovnala povídala „stejdu myslím“ a vlezla do vody a začala si hrát. Vzpomněla jsem si na Nikolku která začala příteli maminky říkat táto během chvilky a je jí jen o trošku víc než Marušce, za a) jsem si řekla, že se to stává ale za b) mi to pořád leží v hlavě, jak na to přišla a vlastně….. vhání mi to slzy do očí, protože to tatínek znělo tím zvonivým hláskem tak krásně, neskutečně krásně a já bych si přála , aby to mohla říkat běžně. Jak zjišťuji z osudů co mě míjí… není podstatný kdo děti zplodil ,ale kdo jim dá domov a pocit bezpečí…Vidím to u těch malých i u těch co to pak oceníli…Pamatuju větu od jednoho andílka „máma opustila tátu, když mě byl rok a našla nám takovýho, kterej byl nejlepší táta na celým světě a je mi jedno, že nás nezplodil “ nevím co napíše osud, jen budu doufat, ze tohle krásný slovíčko a vůbec v tý kombinaci „Tatínek mě má rád“ někdy ještě uslyším, vědomě a bez šoku, protože se to tak bude dít….

Omlouvám se, myšlenky plynou dnes je to 2 měsíce co nám je tak moc krásně a mě se chce moc věřit, že to tak zůstane....