Ráno jsme byli na plavču , pak jsme si dali oběd a já si dala krátkého šlofíka s Maruškou neb od rána na mě padala totální spací krize, vím že se mi tou krizí poved nějakej čupr kousek ale teď mám úplný okno . Jo už vím… ale to je dlouhý pasní, tak na to kašlu, mám spoustu jiných příběhů.
Dala jsme teda krátkou poobědovou chrupku abych občerstvila tělo na dlouhou jízdu a netloukla špačky. Když jsem vstala u baráku se vyskytlo krátké místo na zaparkování , ale bylo u dveři a ne až dááleko tak jsme tam honem fofrem přeparkovala. Maruška spala a já doufala , že ještě chvíli bude. Spala ,tak jsem honem do tašek dostrkala ty zbytky , co byly ještě v permanenci a nabušila všechno do auta a že toho bylo, jelikož na víkend hlásili déšt a v noci i 3 stupně tak zásobu věci na převlečení a teplý věci takže hromada jak blázen. Ale pokud to auto pobere je lepší nemrznout. Nabušila jsme auto a akorát to vyšlo, že se Maruška probudila. Tak jen ustlat a sup do auta. ještě jsme se stavili v Lídlu na nákup pro pití v petkách a hlavně buřty a maso na sobotu na gril, pro nás dvě. Pak na skok k taťkovi , pro sekeru , neb byla třeba tak jsem se stavila pro svoji údernici. Koval a kalil ji můj brácha Béďa, ta štípe i hřebíky, když na to přijde a já ji mám odmakanou 2 dny klečením v prosu a jednocením, no to je příběh sám pro sebe , proso a tak 6-7 lez zpátky v čase :o))))))) to se řechtám ještě teď ale mám moc psaní, ale jestli bude chtít, někdy vám povyprávím. Pak jsme se nazpátek stavila ještě pro bublifuk ten velkej .. no nezbytná věc…. chápete :o))))) bez bublifuku na víkendu plném děti to prostě nejde. Stejnak jsem jel okolo baráku… to a chtěla vyrazit, zapnu navigaci….. nět průda…..točím jak chci, v zásuvce, prostě ani omylem. Takže jsem vyrazila směr Poděbrady s tím, že holt zkouška žívotní a že se nesmím bát. O tom jak jsme to vykoumala s Maruškou napíšu pod další fotkou. První zásek byl v Kolíně kdy nebyl řádne značen pruháč a směr Kutná Hora tam nebyl a jiný jsme si v té rychlosti nevybavila kam asi… tak jsme vzala první odbočku doprava , že někde zastavím a zabodnu prst do mapy, hned za odbočkou byla benzína, tam mě poradili, objet okolo Penny a na kruháku tam a tam…. no a jak jí tvrdím, hlava na prd….orientační smysl prostě nemám a pokud zabloudím a ocitnu se na stejné křižovatce, se ze stejného směru, jsme schopná zahnout stejně blbě. Samoooo přijedu zpět na kruhák… no a my z maloměsta jsme prostě zvyklý, že kruhák je jen kruhák a urychlovací odbočka jen doprava není jeho součástí…..tak jsem si pro velký úspěch objela Penny ještě jednou.:o)))))) Pak jsem zvonila v Kutné Hoře na jednoho inřenýra :o))) ne že bych ho hledala podle titulu,ale rozhodila mě objížďka v KH a já nevěděla v které části teď jsem , abych se napojila na sinici jež už vede do Hodkova. A nikdo nikde, tak jsem zazvonila u domku a bylo. Děkuju pane inženýre :o) Pak už byla Zbraslavice a za nimi Hodkov. jelikož jsem dle map viděla že Hodkova samotného nedojedu že odbočka je kdesi lesem před tak jsme ještě obtěžovala jednu paní s motyčkou, no nikdo jinej tam nebyl,ale díky ní jsme chatky našli hned. Teda před rybníkem jsem zabrzdila , páč tam byli 2 cesty a volala Celence kterou. Přes tím jsme se sešli 4, takže k chatkám jsme dojeli v koloně.
Nějak jsme prohodila fotky,ale textík už upravovat nebudu. Tohle je prostě první fotka z Hodkova a legenda k ní….V Lidlu jsem chtěla Marušce koupit nějaké gumové bombony , neb už neměla „za oměnu“ za kterou se přestala v kombinaci s bobkem o Báry přicvakávat. Měli tam medvídky 90g ta 14.50 a kilový gumový bonbony za 79, - kč, říkám jednou nás to nezabije, bude hodně détí, ať jím mám co dát, ať se pomějou. A říkám Marušce „Maminka ti koupí tyhle velký bombony, tam co jedeme na výlet, bude moc dětí, tak se podělíš. Budeš sama vzadu v autě, je to dalo, ale jestli tam budeš hodná a nebudeš plakat a budeš si tam hrát tak až dojedeme tak načneme tahle véliký bonbony“ Maruška nadšeně souhlasila a vážně celou cestu byla úplně zlatá, sice hlásila, že „maluju“ a já myslela že na tabulku magnetickou a já ji vykládala z auta s čelem zmalovaným propiskou, kterou nevím kde vzala :o)))) Když jsem na cestě lesem prohlásila „Maruško už tam budem“ zezadu se ozvalo „ Huváááá, budou bonbony véééliký“ No prostě strategie fungovala. Po cestě jsme si zpívali a tak, pokud jsem zrovna nelovila směr, ale Maruška byla za andílka.
No a první fotka, stavěla jsme stan , pak jsem chtěla nafouknout madrace. Holky mě zadržely ať si nehuntuje svý zhuntovaný kaškající plíce a prý tu máme dvě pumpy, což jsme ani nepotřehla. No já byla tak zblblá, že jsem nějak moc neštudovala přístroj a pokoušela se madračku napumpovat s přimontovanou jehlou na míče. :o))))) No pak dorazila žena myšlenky a činu a hlavy rozumné Siťa , vrazila ni do ruky svoje úžasný zrcadlo se slovy „foť“ a já byla v extázi. Tohle se mi mělo nebo nemělo stát, já vám ani nevím :o))) prostě vím , že ji jednou musím mít :o)))) Tady jedna z mých fotek ze chvíle extáze Rudík od Gabiks. No a fotka nahoře, já vím, že jsem strašidlo, ale s tímhle šperkem na krku jsme se vyfotit musela :o)))))
Postupně jsme se sjely všechny a zjistili jsme , že jak se známe, že jsme super po styků písemném , tak na živo je to vůbec bomba. Holky i jejich rodiny a děti byla prostě úžasný. Tady jedna z večerního pečení buřtů konzumační buřtovej autobus , Kluci Tomík a Honzík od Celenky, soci v lásce o Aničku (mezi sebou) od Mišulky. No to je na dlouhý vyprávění :o))))))
Větší deti se staraly o menší. A volali jsme svý děti div ne jen k jídlu. Maruška proseděla dobu na kolotoči, ty větší děti se sřidaly v točení a dávaly pozor, aby ty menší nespadly. Prostě úžasná spolupráce.
Večer Viky dětem rozdala nouzová světla, bylo to úžasný, všechny svítily a skvěle podle toho hledaly. Bylo asi 5 barev tak si člověk našel barvu co mělo jeho ditě a pak koukal které u těch stejných barev je jeho. Nouzovky se měnily v nynžaky a poletovaly vzduchem, no naprostý nadšení. Hromadný ukládání dětí proběhlo až okolo půl 11, no však je to vyjímečně. Maruška uzrála těstě před 11h , nabrala jsem věci na spaní v autě, nechtěla jsme dřív,aby nenavlhly a volala jí ke stanu. ten mi pomáhala stavět, podávala mi podle přání kolíky a šňůry a byla nadšená, že mi může pomáhat. Pak chodila za každým a ukazovala „hele máme domeček“ pak jsme jí opravila tak ještě hrději chodila s větou „ hele máme stan“ Když k němu šla a já ji nemohla honem pomoct maje plný ruce a směrovat tak chuděra klopýtala o šňůry ostatních stanů. Při svitu barerky jsme ji oblíkla . To už uzrála a vyváděla, že „v klobouku se nespinká „ dostala na noc čepici ušatou, u bundy vyváděla stejně, pak jsme tu cibuli zazipla do nejteplejšího spacáku co mám a byla v tu ránu tuhá. :o)))))
A my pak do 3 do rána zpívali všechno a hlavně „oléééé „ no zasvěcení ví :o) Jak já miluju zvuk kytary, seděli jsme pod velkou celtou nataženou mezi 4 stromy, byla zima, ale bylo nádherně úžasný lidičky a atmoška. Ten déšť byl k dobru. neštípali komáři :o))))) Jen sem tam se ozval hromadný výkřik sojky :o)))))) Prostě pohodááááááá
0 komentářů:
Okomentovat