Ráno jsme chvilku nahřívala plíce u pohádek a sbírala sílu na dlouhou prochajdu do Moravčic a přemýšlela zda to prubnout dopoledne a nebo odpoledne. No byla by to slušná hodinka cesty, s tím že musím se sluníčkem opatrně to byl trochu oříšek,ale co už. Jindra se oproti plánu objevil doma už dopoledne a do Moravčic nás odvezl. Ferda byl danej do gala, čepy co byla hlavní přičina nutnosti ho tam dát vyměněný. Okýnko spravený ač v celým okrese nebyl na vrakovišti porouchaný mechanisnus a nový se neprodává, fofr klacek mi už v ruce nezůstává, já byla zvyklá, že vršek padal ,měla jsem už na to chmat. Ale když se Maruška rozhodla řídit, tak jsem hledala kolikrát vršek od fofr klacku pod sedačkou věčnost. No a bříško má Ferda nakonzervovaný, motor vydrbanej… cena lidová na tu práci. Tak zas může kluk sloužit. Tu hodinku kterou nám Jindra ušetřil jsme využili krásně.Hlavně Maruška , ta byla nadšená z koťátek, který teprve nedávno prokoukla a pořád chtěla chodit na slepičky. My chvíli poseděli pod krovem a ještě jako bonus k opravě jsme si odnesli čerstvý salát ze skleníku a kadloubek. Jindra mě opět opět dostal obyčejným činem.. já vím že je to tak normální….vypad mě v autě druhej telefon , volala jsem, byla jsem ráda, že je na světě, s tím že chvíli posedíme a pak si ho u něj vyzvednu. On mi ho přivezl do Moravčic, kdyby mi někdo volal. Přitom bych si pro něj dojela, je to normální, krásně normální, po tom všem děkuju za tyhle krásně normální dny . Přijeli jsme domů, v tom teple Ferda voněl olejem jak nějaký vymoděný suprový autíčko.. no šak on je… má duši. Ohřály jsme si kaši od včera, nějak jsme to neodhadla a udělal jí víc. Maruška byla pomalejší a kaše na pánvi už pomalu chladla a vejce by byly už moc upražený, tak jsme si ji dovolila vzít talíř s nudlovou polívkou ještě když v něm byly 2lžíce na snědení… to vám byl vyrvál :o))))))) Pak snědla kaši s buličíma okama a byla spokojená.
Spláchla jsem nádobí , a vyrazili jsme s Maruškou k Jindrovi na poobědový pohodový kafčo. Holky jako obvykle řádily. Ony jsou prostě úžasná dvojka. My měli kafčo a buchtu, no kluci jsou šikovný :o) a Marušky se Jindra zeptal , zda by si dala pomeranč. Maruška že jo… tak ji přinesl celý kilo.. argument že se to z krámu lépe nese byl úžasnej :o)))
Pak jsme se vydali směr sídliště. Máme kus cesty společný. Tak se holky ještě proběhly. Maru se teda něja zalíbilo sezení na kanálech ,ale až na zbyteček cesty ušla všechno sama, vlastně dokud běhala s Ťapi nechtěla do kočárku a jen co Ťapinka nebyla v tu ránu ji bolely nožíčky. :o))))
Přijeli jsme akorát na odpolední kafčo. tak jsme ho vypili a pak šli řádit do sklepa. Po večerníčku jsme mamče ještě pomohli nasázet okolo baráku macešky, čekali jsme až nebude takovej pařák. Maruška byla nadšená že muže čurat do jámy, kde bude růst kytička :o) No uplně jsme zapoměla, že cetou na sídliště , Nahoře u kaštanu nad Družbou u sochy Maruška poprvé chtěla čůrat sama, myslím jako venku, že nechtěla držet , a že si k tomu sama sedla na bobek. Začínáme mít velkou slečnu.
cestou domů bylo úžasný světlo a Maruška docela pózovala , ale hltit to tu nebudu , už mám v plánu nějaký fotečky udat do scrapu.
jedna za plotem….
a jedna symbolická … cesta za světlem, za sluníčkem, už vím kde hřeje a svítí a jaký má účinky. Tam co svítí sluníčko dnes a denně, tam chceme být, vím svět není růžovej, sluníčko denně nesvítí,ale to patří k životu, důležitý je vědět, že to sluníčko je a kde ho hledat a že zas za chvilku vysvitne….
Nižší vrstvy si v podvečer vyrážejí na nákup do Kauflandu… :o))))))) Marušce soužití s papulkou svědčí, celou cestu domů ušla pěšky a už třetí den usnula dřív, než jsme jí podala mlíko :o)))))
0 komentářů:
Okomentovat