Ráno začínám u zubaře. Než jsme přišla na řadu potloukla jsme v čekárně spoustu špačků :o))) Pak bylo príma probuzení. Rozhodl se trhat, jak jinak než mezi nočníma žéé :o))) Tu půlku zubu co mám kvůli němu , prý tam dělají neplechu ty kořeny, pořád mě nedochází proč, když se do kořenu třeba dávají čepy, aby se tam dal dát umělý. Druhý byl jasný, pod ním byl váček a copak o to….ale nešly….skoro mě dřív utrhnul hlavu , než vytrhnul zuby. Po taťkovi jsem podědila zahnutý kořeny, no děděj se vždy ty nej věci žéééé. Takže jsem dom kráčela s gázou v hubě do které sákla kvanta krve a jen její přítomnost v puse mi vadila. (Od porodu mě cokoliv v puse natahuje) Fakt super začátek dne. Poprosila jsem Jindru, jestli by nemoh přijít k nám a řídit, díry a porasovaná čelist bolela jak čert. Udělal tu obět a přijel. Akorát se nám sekly vchodové dveře a nešly otevřít. Maruška viděla Jindru a div neproskočila oknem za ním. U dveří pak vyváděla a skoro brečela, ať strejdu pustěj, že on potřebuje k nám pustit, měla slzy na krajíčku zlatíčko…Volala „to je můj strejda a potřebuje za náma“ …pro vysvětlení už mu tak často neříká táta, ona teď k názozu co dělá táta zlobivej to vidí, nekupuje dárky, nestará se, ale je to táta, oslovují ho tak. Ale Jindra dělá všechno jinak, je s ní, koupí ji první poslední, stará se.. z toho usoudila, že není táta. Trochu se jí to popletlo teď,ale ona to zas dá do těch správnejch kolejí….
Než opravili dveře a Maruška nadšeně skočila na Jindru, tak přestala ta nejhorší palba v zubu a já byla schopná to odřídit. Ale dopoledne bylo mlčenlivé, nešlo mě mluvit bez bolesti. Tak jsme aspoň byli spolu, stejně bych nemohla spát. Ponetili jsme, Maruška byla zlatá, hrála si skoro sama tu chvíli než jsme jeli na oběd. No měla jen Maruška , já nemohla ani pořádně pít, jak to teklo. Když se mi pak povedlo zabrat spala jsme až co to dalo i když to moc nedalo. Bylo to důležitý na přežití noci.
1 komentářů:
ježííš, ty zuby, já s tebou tak cítím:-(((
Okomentovat