1.8.2010 Víc kufrů než potřebujem aneb jak najít rodný kraj....

Po návratu jsme ještě chvíli ponetili a dali si 2 hodiny spánku, ve čtvrt na 3 vstali, nanosili věci do auta a stavili se pro Marušku která kvůli našemu večenímu country spala u babičky. A ve 4 ráno jsme vyjížděli. Abychom tam byli bez provozu , protože ráno se nejlíp jede. Nevědělo se jak dopadne počasí ve středu tak jsme chtěli tam jen po staré cestě bez dálničky. Čekal nás však zádrhel který jsme opravdu nečekali. Před Mělníkem byla objížďka, jenže tak pitomně značená , že z ní máme zamotanou hlavu ještě dnes. Objížďka nás vedla dlouhou cestou, najednou tam byla rozbočky, objížka vedoucí pro naklaďáky a pro osobáky vedla vpravo a u toho hned zákaz odbočení vlevo, tak jsme holt jeli po té nákladákové. Ta nás dovedla zase k ceduli, kde byla objížka pro náklaďáky, že vede vlevo a u toho zákaz odbočení vlevo…..tak jsme popojeli kousek silničkou, kam nás to pustiloa byli jsme zase na záčátku objížďky a nebo na jejím konci? To hned vysvětlím. Druhou cestu jsme jeli za Boleslavákem , který kousek od svého města taky nevěděl kudy. Prostě jsme jeli druhou cestou, kterou jsme nejeli a dlouhou, teoreticky do oblouku. Prakticky nás do dovedlo opět na místo, kde jsme vyjeli z okresky , přes státovku zase vybroušená cesta a zákaz vjezdu a ceduke vjezd pouze vozidlům stavby. Boleslavák jel další kolo ….Nám přišlo ze pojedem zase stejnou cestou , tak jsme se vrátili. Pak jsme se zazazili a zároveň smáli. Naproti zákazu vjezdu byl směr Mělník a do zákazu vjezdu byl směr Mladá Boleslav. Jelikož nebylo dalšího směru , tak jsme to prubli…. Nakonec jsme zjistili, že ty standartní neobjížkové cedule byla správně. Ono to skutečně vedlo na Mělník. Takže realita byla taková že možná už poprvé jsme byli na konci objížďky, jenže to bylo v polích, Hlavní tah z našeho přijezdu byl vždy na stejné straně, prostě široká silnice, vybroušená, zákaz vjezdu , cedule vjezd vozidlům stavby povolen. Křížila ji okreska (směrové cedule byly jen z jedné stany a to jakoby za našimi zády, ty jsem si přečetli až když jsme se podruhé vraceli) na jedné straně měla jen pole na druhé straně byla okreska lemovaná stromy….nikde okolo v dáli žádnej barák, kopce v dáli jsme nesledovali. Takže došlo k takové situaci, žer na začátku a konci objížďky v polích bylo takřka totožné místo v krajině jak popisuji , že neocedulované a nemístní nás to totálně zmátlo, v kombinaci se špatně značenou objížkou jsme najeli možná 30-40km. Maruška spala vlastně jen při objížďce což byla s kličkováním a přemýšlením cca hodina.mysleli jsme jak bude spát, když vstávala v půl 4 a ona se těšila na tetu Helenu a spol tak, že prostě spala sotva hodinu. Zbytek cesty byl v pohodě, staré cesty, známá místa, za ta léta… Zádrhel nastal až u cíle, kde za Vary vznikla dálnice.. Nebyla jsem na místě srdcem milovaném 6let. Prostě kvůli tomu…nebylo na benzín a když jsem to pak táhla sama , taky jsem na něj nemohla usmolit. Loni s obr taškou, kočárkem golfáčem a prtětem 2,5ročním jsme si tu dálku a sezení na místě v buse, když Maru je jak pytel čertích ocásků, jsme si nedovedla představit. …. Takže nás nová dálnice vyhodila až v Lokti, ač jsme se ptali, vyjeli jsme z něho blbě, teď je rozebraný obrovský most, přes který se normálně jezdí, tak je to tam samá objížďka. Takže z Lokte jsme jeli nějakým obchvatem zase na Sokolov , až z Lokte je to do sedla je to tak kilák. V Sokolově jsme se už dobrovolně zeptali policie, jež stavěla auta , kudy, protože jsme jsme byli na konci Sokolova, kde jsme nikdy nebyla.Pak jsme našli Sokolovský Kaufland. Huráááá. Zašli na nákup pro housku do ruky , protože jsme tak byli zabraní do kličkování, že jsme od rána nejedli a neměl jsem kvůli pátečním manévrů, ještě svíčky na hrob a tam bez nich nemůžu být, když jsme tam jednou za čas, chodím na hřbitov den co den , někdy i dvakrát , za svou úžasnou babičkou a dědou jež jsme nepoznala, neb umřel, když bylo taťkovi 11let.

Takže nám cesta místo klasických cca 3 a půl hodiny trvala 6 ale byli jsme na místě. No náš dezorientační smysl plus silničáři, to byla brutální kombinace….Konečně káva v Sedle, milovaným Sedle. Když jsme přijížděli k baráku. Zase jsem ji viděla, , aniž bych zavřela oči vidím babičku, jež při našem přijezdu, tenkrát ještě vždycky busem. Šla z toho kopečka k autobusu naproti, roztaženou náruč a slzy v očích, že nás vidí…Ač už tu není 23 let, já ji tam pořád všude vidím, jako by to bylo včera. Spoustu věcí tam vidím jako by to bylo včera, i když je to léta…

Maruška po obědě zalehla a usnula. Vzbudila se až když přišli všichni od Stehlíků. Byla trochu nesvá, protože jich přišlo 5 najednou. Kluky a Ráďu ještě neznala, kluci k nám jezdí málo a Ráďu jsme viděli poprvé. Za chvíli to zas byla naše Maruška. Nezbedná, užvaněná….Pak šli Stehlíci běhat a my jsme šli na procházku po Sedle , se zastávkou v Hospodě Pod Kaštanem. Jediné místo co ustálo léta změn a já to tam pořád vidím jak to tam bylo dřív, i když je hospoda už vevnitř dávno přestavěná , pamatuju poslední večer, když jsme tam byli všichni. My, strejda Matěj, strejda Honza, teta Helena,strejda Zoli… už je to 21 let, bylo to rok před svatbou Janičky a já to vidím jak včera. V podvečer jsme si užili kafíčko u Janičky. Maruška krásně usnula , nadšená že je u tety Heleny….