sobota 7. srpna 2010

7.8.2010 Upršená svatba, pouť i oči.....aneb veselá svatba a smutná pouť






Já vím, že by měli být ostrý oba.. ale obsahově je pro mě top....




Maruška hulákala "Ťapino, nedělej tam dírůůů "









Takhle Maruška v 10 večer študovala slimáka s baterkou....


Ráno jsme rozdělali nějaké šoupání s předmětama, ale museli jsme to zbalit, Mamča volala , jestli bychom nemohli být v 11h v Ohavči a pomoct strejdovi s přípravou sezení na odpoledne. Jindra se chtěla se mnou domluvit, nevěděl jak to chodí, když někde potřebují práci přes poledne, že oběd dostanem. Jen fakt mohli říct dřív…přizpůsobili bychom plány. Tak jsme tam v 11byli, čekali až strejda doseká v dešti trávu dusící se sekačkou, pak jsme spravovali rozbitý velký slunečník a postavili je, aspoň na tu chvilku vyšlo že nepršelo. Na 2hodinu jsme museli jet pryč. Měla jsme domluvené focení mé první svatby a Jindra už něco slíbil tátovi a ten na něj čekal. Neplánovali jsme že budeme dělat tohle , tak jsme šli splnit slíbené dříve, nedalo se nic dělat, s opravou slunečníku se to zdrželo . tak to museli dodělat bez nás.

Svatba byla jiná a parádní. V 10 dopoledne mi došlo , že moje společenský černý boty jež tahám jednou za uherskej rok jsou kdesi v hloubi sklepa. Jediná přijatelná bota byly moje černý crozery :oP No nakonec to bylo vůbec fuk, každej přišel jak mohl a já byla ráda, že mi do těch crozerů z jedné strany voda nateče a z druhý vyteče. Ženich mě přivítal ještě dřív než jsem ho stihla najít, u nevěsty to samé, tu jsem teda poznala,jen jsme dumala , zda to jsou šaty, nebo se bude ještě oblékat z dálky to vypadlo trochu jako kombiné. Oba dva a všichni byli vysmátí, Můj základní problém „komunikace“ opadl během chvilky ,protože tam byla naprostá pohodááá. Všichni se brodili blátíčkem a byli vysmátí. Samotný akt se udál snad během několika sekund, pusa jak od tety (tu nestihl snad nikdo) prstýnky jim nešly hned nasadit, tak si ho dotlačil každý sám :o) Nikdo nic neřešil. Byla to strašně fajn zkušenost, zjistila jsem , že musím být rychlejší, dát si majzla kam se mi staví paní matrikářka , jež v okamžiku podpisu nastrčila svoji A4 s poznámkama přímo před objektiv. Takže nejlepší fotky z podpisu mají svědci…. Pózovačky nechtěli, tam bych mohla dohnat, to co jsem nestihla a co bylo nereálné. Tak jsem aspoň dle názoru holek potvrdila jen to, že reportážní foto a detajl mi vážně jde. Byla to stašně fajn zkušenost.

Pak návrat do Ohavče. Akorát začínala pouťová mše. Tak jsem tam odvezla babičku. Tentokrát byla smutná , pod vlivem smutné středeční události s Bohoušem, jemuž chybělo pár šlápnutí a domů k rodině dojel. Nebít té pitomé sekundy…kdyby tak všichni dodržovali předpisy…tak smutnou pouť jsme ještě neměli a doufám že mít nebudem. Já na mši nebyla, strejda zjistil, nemáme na čem pouštět muziku a tak jsme místo mše letěli do Jičína pro kazeťák. Škoda že neřek dřív, než jsme jeli na svatbu. Když jsme před chvilinkou z toho Jičína přijeli…Po mši jsme poseděli, rodina i známí a kněžstvo u kávy a grilované uzené kýty, letos jsme nespěchali na náves na tancovačku. Pro smutek byla zrušená. Tak jsme seděli a klábosili na dvoře, děti tančily u kazeťáku.

1 komentářů:

AndyPan řekl(a)...

ty mi povídej..že by tě to ani trochu neživilo...to jsou fotky..nauč mě to, prosím:-)