11.11.2009 Telefonistka

Středa a cvičení , tradičně a krásně. V z Marušky se vyvíjí velice starostlivej človíček o blaho všech, naštěstí je k tomu hodně průbojná a nebojácná. Tak se jí v tom snažím nebránit, aby neměla ten problém co já. Tady zrovna organizuje průlez oblíbeným tunelem, kontroluje děti a pobízí a přitom se o tuhle super zábavu ošizuje.

Hromada děti je prostě fajn. Abych uvedla pár přikladů starostlivosti Maruška jež mě dostává, dojímá a rozesmívá….Už v šatně při přichodu hned peskovala jednu paní která měla dítko menší než ona, Maruška koukla na dítko, že ještě není komplet dopřestrojené a důrazně povídá paní „obuj mu bačkůrky“ :o)))) Šli jsme ze schodů domů, před náma prcek asi prcek dvouletý , maminkana něj čekala hned pod schody, ještě nu chyběla jedna zatáčka. A Maruška se ho hned starostlivě ptala „kde máš mamiku? „ Ve dveřích dole paní vytlačovala kočárek za dveře,aby nepřekážela ostaním, je tam málo místo a měla ještě návleky, co se berou na přejíti po budově do šatny a Maruška na paní hned „musíš je vrátit“ (myslela ty návleky) .. a tohle mám celý den :o))) Prostě bojovnice za spravedlnost, práva dětí a zvířat :o))) Pak jsme se chtěla stavit u našich jen na skok a pro koš s prádlem. V koupelně není okno a je tam tak 13stupňu tak prádlo neschne a hrozí plíseň neb vlkost se drží nemá kam utéct, tak sušíme u našich. Nakonec jsme byli vtaženi i na oběd, ač se mamča právě vrátila, tak se oběd do kupy dal. Za každou cenu, protože Maruška mamče chyběla a Maruška jí tak špatně visela na krku a povídala „ty ses mi vrátila“ „mě se stýýýskalo“ Jelikož Jindru zas strhnul nastavený pracovní proces tak jsme tam pobyli až do večera.

v podvečer jsme se vydali na cestu do Tesca pro droždí, kouknout na stromeček, na kočičku a podívat se po novém telefonu. Neboť včera Marušce ten jeji plastovéj rozkousala Ťapinka , protže to byl letitej kousek vyfouklého měkkého plastu byla to otázka sekundy. Vzala ho Marušce z ruky, utekla a bylo po něm, než jsme jí ho vzali. A Maruška pořád někam telefonuje. Lidičkám co nejsou s právě s námi telefonuje a vykládá jim co právě dělá. V oddělení hraček žádnej nebyl, tak jsme to vzdali, s tím že zítra navštívíme hračkárnu ve městě. Najednou ho Maruška našla u bombonů. Je teda značkovej , je tam „mikymausus“ jak říká Maruška, ale jsou v něm bonbónky a hromada zvuků . No zamilovala si no…a asi potřebovala nutně volat. Tak jsme holt koupila telefon za 90korun i když vím, že někde v krámku u národnostní menšiny by byl za míň, ale nebyl by na něm Mikymaus, co si ho tak zamilovala , a nebyly by tam bonbónky :))))) Marušce jsme vysvětlila , že ho má teda už k svátku jež bude mít za 4 týdny. No šťastnější dítko by jste těžko hledali. Hned za pochodu z krámu volala strejdovi, Kapince, tetě Heleně, Janičce, Báře . Pustila ho jen když šla do vany a jeho zvuky se ozývaly z postýlky až do usnutí. Ve spánku si ho držela a až před půlnocí se mi ho povedlo odebrat aniž by se vzbudila a brečela :o)) Původně si ho položila na místo kam si pokládám telefony já, ale nakonec s ním musela spát. A Myslím že ji neomrzí, ona prostě musí být se všemi ve spojení , říct jim co dělá, že se jí stýská a že nají pozdravovat :o)))