Pátek a plavčo, jak jinak , jen mě došlo, že jsem minulý týden zapomněla napsat, že jsme se měli fotit pod vodou, jako už poněkolikáté. Maruška odjakživa kachna, vždycky jí byl problém dostat spíš z vody než do vody, ten den se potápět nechtěla . Dnes to byla spíš pod vodou než nad vodou . Dobrovolně si házela puky rychle pod hladinu a vrhala se za nimi. Plavala perfektně jen s páskem ač s tím měla po letní absenci trochu problémy, a vozila lepit pěnová zvířátka jak o život. No byla k zulíbání šikulka. Pak jsme ji vyložila u našich a jela na otočku do práce pro ten papír co jsem o něj tak bojovala. Paní v kanceláři teda ani nebyla, ale papír připravený, dali mi ho jiní. Když jsem Marušce nastiňovala plán dne, tak brečela, že nemám jezdit do práce, má utkvěno jak dlouho nevidí strejdu , když je v práci a tak se bojí. Byla to chvilka, ale děti tam nesmí, tak jsem se pro ní pak vracela, protože miluje nakupování . Jenže ona mezitím uzrála a se mnou nechtěla. Tak jsem vzala jen velký tašky na to pivo pro taťku. A byla hned venku, otázka minuty maximálně dvou. Strčila jsme auto na tu chvíli až před vchod, protože frézují ulici pod panelákem a desítky parkovacích míst je dočasně nepoužitelných a zakázaných. Ty 2 minuty mě stály čekáni tak 15-20 minut. Neboť na jedné straně stáli v cestě dělníci, jež už tam byli a na druhé straně náš spolu s paní Pavlatovou, jež byla taky během minutky nazpět zalígroval jeden mladý soused, jež si šel jen pro dopis a zaparkoval tak, že se nedalo vyjet. Takže jsem se z nákupu vrátila až po 12hodině. Maruška nadšeně olepovala dědu cedulkami ze slev a byla nadšená „hele on je olepenej“ :o)))))
Když se daří tak se daří, než jsme odjeli Maruška mi vlezla na rampu pod kterou jsem parkovala, Dřiv se to nesmělo,ale to podnik fungoval, teď už Družba nefunguje. Jen když jsme u té rampy,.udělám pidi vzpomínku.. úplně živě slyším jak na týhle rampě hrávali vojáčci z místních kasáren, za dob totality. Nevím k jaké příležitosti vždycky prijižděli, ale živě v hlavě vidím nás děti jak se slezlo celé sídliště a tancovali jsme pod rampou a zpívali na plné pecky „sama kralovna, sama kralovna ceduličku psála… „ a podobně.K večeru pak vojáčci naskákali na vojenské auto a jeli do kasáren a děti za nimi utíkali kam jen stačili ….
No ale abych dokončila proč jsme došla k rampě…Maruška na ní vylezla a chtěla z ní skákat. Skočila mi do náruče a já jak ji chytla, tak jsme zjistila ,že se jí záhadným způsobem ocitly tátovy klíče ve špičce kapucy kabátku. Takže nejvíc zrdžení se vždycky vyskytne, když nejvíc spěcháte, to prostě jinak nejde, že :o)))
Maruška se vyspala a pak jsme jeli domů a dali srazík tentokrát u nás, neboť jsem pekla, Marušce korpusy na dort, a jelikož bylo v plánu jezírko a já potřebovala dort vyšší a dle přání, že byl pařížák posledně ať udělám světlej , jsem pekla korpus z receptu od paní Veselkové, je to jen na placku,ale já tenhle moučník miluju natolik, že tak dělám i dort. Je úžasně nadýchaný a citrony jsou v něm všude, v testě k krému v polevě a já miluju citrónovou přichuť. Takže na nadýchaný citronový korpus padlo 16 vajec , jimiž mě Jindrův taťka neustále zásobuje a 6 citronů do celého dortu. Měla jsem poměrně volné ruce, neboť Maruška řádila s Ťapinou. Ale k tomu bolavu hlavu a tak se mi povedlo nezamíchat do prvního korpusu mouku se škrobem….no naštěstí ještě včas, bylo to znát, ale ne tak moc. Maruška mě dostala, ač nebylo viděno, zmokly mě oči, jak ji Jindra držel na ruce jak spolu blbli tak si nás oba Maruška přitiskla k tvářičce ke každé každou ručkou jednoho a povídala „jsme všichni“ a nechtěla nás pustit…..Ty malý rušičky držely jak klíště… Jindra pak chtěl vyvenčit Ťapinku , jenže Maruška musela s ním to bylo breku, kdyby ne. Já ještě neměla hotovo. Maruška se rozhodla , ze půjde se strejdou. Mě řikala „maminko ty nechoď , ty buď doma“ mlela cosi i o tom že mám píct ten dort :o)))) a normálně odešla , bez slz a šťastná že je se strejdou. A že na mě počkají. Dostala jsme přikaz si lehnout a zklidnit bolavou hlavu. Na to nebyl čas, než se dopekl korpus stihla jsme akorát umýt nádobí a zabalit tašku na noc. Jindra si s Maruškou stavěli puzzle,hledali na netu co by měl přinést Ježíšek a psali mi po ICQ a cituji, to se musí archivovat :o)))
bgdgdufsggfdfuv gggfffkkjhdfsxaŠŘČ;TITIGIHPOHZÉTIFIGOHGPOZITIUROHPHPHPGIFIUROIGPOPGOGIRIRFGHHUFCCCXFGCFGCSD
ODPOČIN SI POHDALÍDAM XMDYYMARUŠKUHGGHJBVXXY ZAŠIFROVÁNO
Když jsem přišla byla už vykoupaná a čekala na pyžamko jež jsem měla v tašce. Štastná že nás má všechny usnula jak špalek a spala celou noc.. doma je co chvíli vzhůru a to přesně od chvíle, kdy jdu spát já :o)))))
0 komentářů:
Okomentovat